Kanáry jsou známé svou oblíbeností u digitálních nomádů – lidí, kteří si vydělávají online a u toho cestují po světě. Především to pak bývá v zimním období, kdy unikají před českou zimou za teplem 🙂
A byly ještě lepší, než jsem si myslela že budou. Najdete tu spojení mnou milovaného Španělska a k tomu něčeho vzdálenějšího, přeci jen už jsou kanáry na úrovní Afriky a oproti pevninskému Španělsku je to znát.
Tenerife jako takové je moc krásný ostrov a má všechno, co zbožňuju. Je tu krásná příroda, oceán, španělština a srdeční lidé. Byli jsme tu od 18. do 22. ledna, půjčili jsme si auto a stihli objet celý ostrov. Už teď ale můžu říct, že se sem určitě vrátíme a jako jedna z mála míst si dokážu představit, že právě tady bych chtěla nějakou část života žít. Jelikož jsme tu byli v lednu, počasí bylo okolo 20 stupňů, někdy i o pět stupňů míň, což je pro mě ale ideální počasí na procházky. Co nám trošku vadilo – na místě, kde jsme přes airbnb spali, nebylo žádné topení, takže uvnitř byla často větší zima než venku. Za to jsme ale byli na hodně místech sami, nebo s místními, což bylo skvělé.
Ještě před odletem jsem zjistila, že jsem ve svém jméně udělala chybu a z Kateřiny byla Katerřina 😀 Tak jsme se trochu báli, aby nám na letišti nedělali problémy, pár takových zkušeností totiž už máme. Naštěstí ale vše proběhlo v pořádku, kontrolovali nás jen jednu cestu a to si toho nikdo nevšiml. Letenky jsme sehnali za cca 1400 Kč za zpáteční letenku (z Berlína), takže oprava jména by nám za to nestála. Let trval okolo okolo pěti hodin, což v Ryanairu fakt nechcete, byl to snad nejvíc nepříjemný let za celou dobu co lítáme.
1. den jsme hned po příletu vyzvedli zarezervované auto – hrozně jsme chtěli Fiata 500, takže bylo jasné, jaké auto bude naše 🙂 Na ty tři dny nás auto vyšlo něco málo pod tisícovku bez pojištění. Pojištění se nám snažil na místě vnutit hrozně nepříjemný pán v půjčovně za čtyřikrát větší cenu, než stálo samotné auto.
Ubytko jsme měli přes Airbnb v oblasti El Toscal poblíž Los Realejos u místního pána, který byl hrozně milý, po pár dnech už nám přišel ale milý až moc 😀 Nicméně první den nás provezl po okolí našeho ubytka, což bylo super a taky jsem po dlouhé době měla možnost si procvičit svojí bídnou španělštinu 😀 Zbytek dne už jsme se byli jen projít, nakoupit a pak jsme nabírali síly po únavném letu.
2. den byl asi nejnaročnějším ze všech, zároveň ale i nejteplejším, takže jsme se konečně zahřáli 🙂 První a zároveň jeden z nejvíc super zážitků byla cesta na pláž Los Patos. Byla to první černá pláž, na kterou jsme si kdy stoupli a byla úžasná. Dávejte si veliký pozor na oceán mimo letní období, je opravdu hodně rozbouřený a za tmy se sem rozhodně nevydávejte. Za dne je to ale naprosto úžasné místo. Cesta k pláži nebyla úplně jednoduchá, musíte slézt z dost vysokého útesu a občas seskočit z veliké výšky. Na pláži jsme ale byli úplně sami a cítili jsme tu neskutečné spojení s přírodou kolem nás.
Celé Tenerife jsme hledali vyhlídky pomocí mapy.cz a zastavovali se na spoustě z nich, zkuste si taky nějaké najít, všechny tu stojí za to 🙂 Jednou co mám označenou je Costa de Acentejo, jedná se o vyhlídka u domečků, můžete se tak zase o kousek přiblížit místním a potom se vydat na okruh po pobřeží.
Barevným městečkem San Cristóbal de La Laguna jsme jen projeli, zastavili jsme se ale na pláži del Pozo – vybrali jsme si pláž o kousek dál, del Pozo se nám moc nelíbila. Návštěvu pláží můžete spojit s procházkou městem po promenádě kolem oceánu a na konci navštívit místní baziliku.
Santa Cruz de Tenerife nás trochu zklamalo, bylo plné nákladních lodí. Pokud ale chcete vystoupat na nejvyšší vrchol a zároveň vulkán El Teide, k návštěvě úplného vrcholku potřebujete ale potvrzení, které získáte v kanceláři právě v tomto městě.
Další známou vyhlídkou byla vyhlídka na pláž Terez – Mirador Las Teresitas. Vyhlídka byla dost frekventovaná, vede k ní klasická horská úzká silnice. Tentokrát jsem ale nemusela řídit já, takže jsem si jen užívala ty nádhery a neumírala strachem 🙂 Pláž Las Teresitas je jedna z uměle vytvořených, písek z ní je prý dovezen ze Sahary. Přirozená barva pláží na Tenerife je totiž černá.
V horách jsme ještě zastavili u vyhlídky mirador El Draquillo, ze které uvidíte nádherné výstupky z moře. Navštívit můžete i okolní vyhlídky, každé místo kde zastavíte je prostě úžasné
Ve tmě jsme se rozhodli jet k modernímu majáku Faro Punta del Hidalgo. Po cestě jsme lehce zabloudili a navigace nás vedla dost pochybnými uličkami mezi banánové plantáže. Asi tu nebudu rozvádět, jak moc jsme byli naštvaní když jsme na konci asi patnácti minutové divné cesty, která měla k majáku vést (jasně že jsme se nepodívali na jinou navigaci, apple navigace prostě zase zradila) našli zavřená vrata. I přesto, že jsme měli maličké auto, byla cesta tak hrozně úzká, že jsme se prostě nemohli otočit, z obou stran byly tlusté betonové zdi. Co bych tam dělala sama netuším, David se naštěstí nezhroutil a několik minut vycouval na o trochu širší místo, kde jsme se po pár centimetrech zvládli otočit. Alespoň víte, proč je dobré zvažovat u půjčování auta pojištění! 😀
3. den jsme měli v plánu západ ostrova. V půlce dne nás ale zastihla obrovská bouřka, takže všechna místa jsme nestihli. Nejblíž našeho ubytování byl strom Drago Milenario, což je nejstarší „dračinec“ na světě. Ve městě se nachází spousta podobných obrovských stromů, tak si dejte pozor, ke kterému dojdete, my jsme se chvilku nechali vést Davidovo instinktem a samozřejmě jsme došli k jinému 🙂 K tomu přes 800 let starému a tedy nejstaršímu dračinci se dostanete pouze když si koupíte vstup do zahrad za asi 5 eur, což se nám nechtělo. Později jsme o ulici vedle jsme našli altánek s výhledem na celý strom, takže vstup do zahrad určitě není potřeba (pokud tedy nejste milovníci květin 🙂 ).
The natural pools of Garachico Caletón – přírodní „bazén“ a oceán v plné síle.
Nejzápadnějším místem ostrova je vyhlídka Mirador Punta de Teno s majákem Punta de Teno. Za návštěvu stojí i nejnavštěvovanější vesnička Masca, která je umístěná přímo v pohoří Teno. Moc se nám líbily i treky v okolí, můžete si vybrat kratší či delší, výhledy byly všude dechberoucí 🙂
Naopak všude opěvovaný skalní útvar los Gigantes, na který vidíte naváděcí cedule už asi 30 km daleko, nás moc neokouzlil. Místo je hodně turistické a výhledy si asi prostě víc užíváme v přírodě než ve městech.
Náš poslední a to 4. den měl být věnovaný nejvyššímu bodu Tenerife – Pico de Teide. Nahoru se dá vyjet lanovkou, nicméně pod lanovku musíte vyjet docela dlouhou cestu horami. Nás asi po necelé hodině jízdy zastavily zátarasy skoro u lanovky. I přesto, že u oceánu bylo docela příjemně, takhle vysoko už bylo náledí a po cestě několik nehod, takže silničáři byli nuceni cestu k lanovce uzavřít. Po půl hodině čekání jsme se otočili a jeli zase zpět. Alespoň máme o jeden důvod navíc se na Tenerife vrátit!
Zbytek dne jsme prozkoumávali Los Realejos a užívali si poslední chvilky té úžasné atmosféry 🙂
