5. den našeho roadtripu po Slovinsku jsme si přivstali a hned na otevíračku dorazili k soutěsce Vintgar. Vstup za osobu vyjde na 4 eura. Ještě než jsme vůbec do soutěsky vstoupili, zarazil nás neskutečně protivný přístup starého hlídače parkoviště, který nás jak malé děti vyhuboval za to, že jsme se postavili na místo vedle auta, které už na parkovišti stálo. Po výbuchu vzteku nás dědula vrátil zpět na začátek cesty a krokem jsme museli jet za ním, až nás dovedl přesně na stejné místo kde jsme stáli a dokonce nám i zakázal zajet autem pozadu, museli jsme popředu 😀 No, hrozné a úplně zbytečné divadlo, které jsme si mohli všichni ušetřit, kdyby si pán nemyslel že je velitelem zeměkoule.
Teď ale k soutěsce! 😀 Celkově jsme byli na Slovinsku ve dvou a i přesto že se na Vintgar určitě vyplatí jít, druhá méně známá soutěska o které budu mluvit později se nám líbila přeci jen o něco víc. Rozhodně ale neváhejte a přivstaňte si – vycházeli jsme jen s jednou další rodinou a cestou zpět jsme se už prodírali přes obrovské masy turistů.
Dále naše cesta vedla ke slavnému jezeru Bled. Dalo se to čekat, ale i tak to napíšu – těch turistů! 😀 Zaparkovat auto je velké umění, všude samé auto. Bled je ale nádherný 🙂 Dnešní den se nesl ve znamení bledských vyhlídek. Na mapách jich najdete asi pět. Začali jsme na té nejméně náročné, tedy té nejnižší. Lidí tu bylo opravdu mraky a tak jsme si udělali jen pár fotek a pokračovali dál. Nic extrémně náročného to nebylo, takže neváhejte a určitě se vydejte i dál, mimo ty mainstreamové, nebudete litovat, výhledy jsou kouzelné.
Po bledském vyhlídkování jsme se uchýlili na ubytko (jedna noc přes Airbnb), protože přeci jen už jsme se po pár dnech chtěli pořádně vysprchovat 😀 Večer jsme se ještě vrátili na večeři a procházkou u Bledu.
Přeci jsme nemohli vynechat lodičkování a klasické insta fotky v rybářské loďce 😀 6. den jsme se tedy uprostřed poledne vydali lodičkou (15 eur/h) do samého středu, kde na nás čekal ostrůvek s kostelíkem. Cesta se dá v pohodě za hodinku zvládnout.
A protože už bylo dost lidí, byl čas se přesunou k druhému nejznámějšímu Slovinskému jezeru – jezero Bohinj. No, s parkováním to ani tady není lepší, ale lidí je o poznání méně. Pokud se tedy nenacházíte před sochou kozla, to je něco jiného 😀
Na noc jsme si našli místo s loukami a nedalekým lesíkem, kde jsme si mysleli že v klidu zůstaneme sami. Na noc se k nám ale přidaly asi 3 další auta, takže jsme se dozvěděli, jak skvěle se dá na Slovinsku provádět paragliding 😀
7. Den mě (tak jako snad na každé cestě) skolila menší teplota a jelikož se nám dny krátili, náš výstup na Triglav – nejvyšší horu Slovinska (haha), jsme se rozhodli odložit na jindy. No fajn, taky tomu přispěla spolužačka která mě vystrašila tím, jaké vybavení s sebou na vrchol měli. No, v každém případě jsme se rozhodli si dát menší procházku vedoucí cestou na Triglav k Černému jezeru (Črno jezero). Pohodový výšlap jsme trochu podcenili a dali si dost strmé asi tří hodinové stoupání, nevadí. Jezírko schované v lesích za to stálo 🙂 Lidí tu s námi bylo pár a první otužilci se neváhali v jezeře vykoupat. Když říkám otužilci, myslím fakt otužilce. Jezírko nemělo víc jak 5 stupňů. Parkování pod trasou nás stálo 6 eur.
Jelikož nás lákal lesík na místě, kde jsme strávili noc na 7. den, museli jsme se k místu vrátit a ukazatele k vodopádu prověřit. Vyžíváme se totiž v osamělých vodopádech které jsou jen pro nás dva 🙂 To víte že jsme u něj nebyli sami, připojilo se k nám totiž asi 20 lidí, kteří zde absolvovali canyoning!
Ani tady ale nebyla voda o moc teplejší a tak jsem si oproti Davidovi, který do vodopádu neváhal hupsnout, udělala fotku a potom, co mi během tří vteřin promrzly nohy na kost utíkala do tepla ručníku.
Na večer jsme se jako pravidelně přesunuli poblíž míst, kde na nás ráno čekalo další dobrodružství 🙂
