Vysoké Tatry

Už dlouho jsme s bývalou spolužačkou z vysoké plánovaly nějaký společný výlet. V termínu jsme se konečně sešly, ale kam vyrazit? Jezírka a hory jsou prostě moje a tak jsou Tatry už dlouho mou vysněnou destinací. Tímhle směrem se ubíraly moje myšlenky ještě předtím, než mi Hanka napsala, že by dala Tatry, protože si potřebuje po prázdninovém lenošení trošku máknout. No tak myslím, že destinace je jasná 😀

Pár dní před odjezdem se k nám rozhodli přidat ještě dva kamarádi a my jsme mohli vyrazit na naši cestu autem bez předem daného plánu. Cílem bylo něco si vyšlápnout a pokochat se tou vší nádherou kolem nás.

Jelikož jsem neřídila já, cesta nám rychle ubíhala 😀 Při setmění jsme se stavěli v Salaši, kde si kluci nakoupili dobroty na snídani. Noc jsme strávili v Prešově, kde se k nám připojil další vrcholkový nadšenec.

1. Den
Probouzíme se do jemného deště a počasí hlásí dost nehezké bouřky s deštěm. Hmm to nám to ale pěkně začíná. Balíme tedy dostatek suchého oblečení a vyrážíme. Pod podmínkou vidění několika ples kývám na trasu začínající u Štrbského plesa. Kluci se rozhodli pro mírnější výšlap s možnostmi brzkého návratu kvůli předpovědím.

Auto necháváme u Štrbského plesa za 5,5 eur na den a vyrážíme na trasu dlouhou 18 kilometrů. Co vám budu povídat, čekalo se samozřejmě hlavně na Aleše, jak jinak 😀 No dobře, čekalo se na mě ale to jen proto, že jsem chtěla skupinku jistit zezadu O:)

Výšlap to byl úžasný, zabral nám přibližně 7 hodin, cesta byla velmi rozmanitá, šutrů bylo po cestě dost a nějaké ty řetězy jsme taky museli zdolat. Ovšem za příslibem dalších nádherných výhledů na plesa jsme s úsměvem (nebo zoufalým smíchem když se přede mnou z mlhy vynořil další vrcholek) celou cestu ušli bez újmy na zdraví a neskutečně jsem si to užila. Naštěstí se i počasí umoudřilo a část cesty zpět už jsme šli s jasnou oblohou.

Zaslouženou odměnou nám byla koupel v Kalamenech, kde se nachází termální pramen. Koupání je úplně skvělé, ovšem přemluvit se vylézt ven do zimy je úkol nelehký 😀

2. Den
Po večerním blbnutí u stolních her (a slivovice) se budíme v Žilině. Kluci pro nás už chystají další výšlap. Hanča sotva sejde schody a nadává, že do pohorek už rozhodně nevleze. Já jsem rozlámaná tak příjemně, jako bych si den předtím zacvičila (to je pocit který jsem hodně dlouho neměla 😀 ). Vymýšlíme tedy nějakou schůdnou alternativu jak uspokojit obě strany.

V neustávajícím dešti dojedeme k vrcholu Chleb kde si kluci dají výšlap a my se nahoru vyvezeme lanovkou. Venku je neskutečná zima a já svého rozhodnutí jet lanovkou vůbec nelituji. Zpáteční jízdenka na lanovku je za 11,5 eur na osobu. Cestou přes mlhu nic nevidíme, a i přes několik vrstev v kabince mrzneme (na internetu ale vypadá výhled fakt skvěle 🙂 ). Když tu se z mlhy před námi vynoří restaurace a my jsme zachráněné 😀 Aby nám to čekání na chlapce rychle ubíhalo, dávám si své první Bryndzové halušky na Slovensku. Než se nadějeme, kluci už jsou tady, celí totálně promoklí a zpocení. Vážně to všichni vyšli do hodiny?! S větou že by se nám ten kopec asi moc nezamlouval si spokojeně dojídám halušky a koukám na deštivou terasu.

Zpáteční cesta je další desetiminutová jízda s klepajícími se zuby. Dole už na nás ale čeká auto kde si zatopíme a za chvíli přibíhá první mokrý šílenec. Kopec seběhli všichni do 25 minut. Jo, s těmahle blázny jsem se dobrovolně rozhodla jít  na výšlap 😀

Neuhádnete co nás za odměnu čeká 😀 I tento večer se vracíme zpět do Kalamen a posilněni tatranským čajem bez kterého přece nemůžeme opustit Slovensko trávíme asi 3 hodiny v teplém pramenu. Noc jsme všichni čtyři strávili v autě protože na hrdinské činy nebylo v té zimě ani pomyšlení.

Slovensko mě moc nadchlo a už se nemůžu dočkat až se vrátím! 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *