Dnes letíme už v 9 hodin ráno. Budíček není moc milosrdný ale i tak se nedá nic dělat, chceme přeci na pláž! Rychle se nasnídáme a jdeme si užít alespoň na chvilku tenhle kouzelný ostrov.
Venku trochu prší ale ani to nás neodradí, protože ten bílý písek už zdálky tak krásně svítí ? Ale samozřejmě musíme stát nohama na zemi. Pláž je totiž takový veliký odpadkový koš. Je to tu asi ještě o něco horší než na Srí Lance.
Chvilku se pokocháme, na pláži najdeme korál a už musíme na autobus na letiště. V každém případě už si malujeme, jak se sem jednou podíváme. Azurové moře a nádherný bílý písek.. i přes ty odpadky si to prostě nemůžeme nechat ujít. Na letišti se ještě párkrát pokocháme pohledem na tu krásu a mizíme mezi lidi k letištním kontrolám.
V Dubaji přistáváme do 43 stupňového vedra. Naštěstí se ještě dlouho na vzduch nedostaneme. Klimatizace vás tady totiž chrání do poslední chvilky. Vydáváme se tedy klimatizovanou chodbou z letiště přímo do metra, kde studujeme plánek a kupujeme lístek do Dubajského obchoďáku.
Máme v plánu navštívit nejvyšší mrakodrap světa a to Burj Khalifa. Na doporučení jsme si raději zarezervovali lístky online za šílenou částku asi 900 pro jednoho. No co, prý je to prostě jedno z „must see“ v Dubaji a taky že jo!
Po Asi 20 minutové cestě v hale, která propojuje metro a obchodní centrum se ocitáme v pravém šílenství – Dubajském obchodním centru. Takovou šílenost jsme nikdy neviděli. Obrovské obchody, všechno na co si vzpomenete… A když si myslíte, že už jste viděli všechno, překvapí vás za rohem jiná šílenost ?
Nemáme moc času a tak probíháme mezi lidmi ke vstupu do Burj Khalifa. Vstupenky máme „pouze“ do 125. patra, protože 145. patro bylo dvakrát tak dražší, a to už byla vážně šílená suma! Když projdeme kontrolami, výtah nás během necelé minuty zaveze až nahoru bez jakéhokoliv nepříjemného pocitu. Ve výtahu vám dokonce promítají prezentaci na všechny strany výtahu, no prostě Dubaj! Myslím že Dubaj si musí každý zažít sám, je to něco neuvěřitelného. Snoubí se zde luxus a dokonalost… Nevím jak lépe to popsat.
V oblacích si projdeme dvě patra, užíváme si výhled a ochutnáváme čokoládové bonbony. Mmmm konečně ta správná chuť čokolády. Je tu samozřejmě spoustu obchodů se suvenýry, můžete si zde dokonce nechat udělat fotky na zelené plátno a spoustu dalších bláznovin.
Když jsme se dostatečně pokochali, vracíme se zpět do obchodního domu. Do největšího obchodního centra na světě! Najdete zde vodopády, obrovské akvárium, nespočet obchodů a dokonce i strašidelný hrad. A taky strašnou spoustu lidí. Tyto obrovské prostory mají taky své nevýhody, protože někam se dostat zabere spoustu času. Na orientaci jsme si v infocentru vzali plánek, na kterém nenajdete obchody označené čísly či písmenky, ale najdete pouze vyznačené linie, kde by obchod měl být. Něco jako když jsme hrávali jako malí lodě a navigovali jsme se pomocí čísel a písmen 🙂 Jako třešničku na dortu si užíváme venkovní fontány, dělající show na hudbu pro stovky lidí.
Mrkněte se na to šílenství sami:
Hotel se vydáváme hledat asi až okolo desáté hodiny večer a vůbec netušíme, jak ten čas rychle utekl. Davy lidí navádí dokonce i organizátoři v metru. Metro je tu přehledné a snadno se dostanete kam potřebujete. Jedeme tedy na adresu z dalšího rezervovaného ubytování přes airbnb. A hádáte dobře, zase jsme měli štěstí na někoho, kdo nás chtěl v noci potrápit ?
Ve 40 stupních tedy běháme po Dubaji a hledáme hotel. Po asi 7 hovorech a dvou hodinách později nás místní, kteří umí hodně dobře Anglicky navádějí na trasu k hotelu, který je asi 40 minut chůze vzdálený.
Na místo dorazíme celí zpocení, venku je to totiž obrovská sauna i v 11 večer. Místo omluvy a třeba studeného pití, nám recepční dává klíče od ne moc hezkého pokoje a ještě je uražený, že jsme se zlobili, když má adresu hotelu nastavenou o 2 kilometry jinde. Naštěstí jsme tu pouze na jednu noc.
