Snídaně tu už bohužel nejsou takové, jaké bývaly v guesthousu. Veverky, které jsou ještě zalezlé po dešti nám dnes taky společnost nedělají. A ještě k tomu nadešel den praní. Zase 😀
Po snídani se tedy vracíme na pokoj. Já prát a David cvičit. Tak si tedy za písniček, který nesnáším (ale David na ně cvičí) v koupelně peru a spoustu vody bryndám na podlahu. Doma bych si samozřejmě nic takového nedovolila, a tak se na chvilku zarazím, než mi dojde, že tady je to vlastně jedno.
Koupelna je tady totiž jeden velký bazének. Sprchujete se vedle záchodu a jsou tu 4 otvory, ze kterých se můžete sprchovat. Je tu totiž sprcha u záchodu, kterou Srí Lančané asi využívají místo toaletního papíru, který tu používají jen turisti (mimochodem jedna rulička stojí v přepočtu asi 10 korun!). Dále je tu sprcha na nohy, sprcha, která na vás teče seshora a sprcha, ze které teče teplá voda, ohřívající se v takové malé krabičce, takže spíše voda vlažná. Tato sprcha je jediná teplá voda, která tu teče, jelikož tu místní většinou teplou vodu nemají. Odtok je tu jen jeden, většinou až vedle záchodu.
Před koupelnou je rohožka a až na ní, si usušíte nohy, protože vždycky když potom jdete třeba čůrat, koupelna je ještě tak do večera mokrá, takže rohožku rozhodně využijete 😀
Na doporučení majitele hotelu si odpoledne jdeme zaplavat do jezera. Po jednom a půl kilometru jsme na místě a už se těšíme, až se zchladíme. Venku je totiž asi třicet pět stupňů. Svlékáme se do plavek a když jsme ve vodě po kotníky zjišťujeme, že tady něco nehraje. I lidi, kteří od nás byli asi padesát metrů ve vodě totiž stáli po kolena. No, tak za to nám asi ta špinavá voda nestojí.
Cestou z pláže míjíme bobky od všudypřítomných krav. No jo, Srí Lanka, málem jsem zapomněla 😀 Sluníčko je vážně nesnesitelné, hlava už bolí dokonce i Davida a to je co říct. Rychle tedy mizíme k hotelu. Po cestě potkáváme velkou skupinu opic, která se krmí stromem na něčí zahradě. Asi můžeme být v Čechách rádi za kočky, co myslíte?
Když se jdeme navečeřet, vpadneme rovnou do obrovské kupy pobíhajících a smějících se dětí. Za chvilku je nám vysvětleno, že se jedná o narozeninovou oslavu dcery majiele. Ptáme se tedy, jestli nevyrušujeme a sedáme si ke stolu, kde nám prostírají. Po chvilce nám malá oslavenkyně donese dort – takový korpusový s cukrovou polevou a když ji mamka pobídne, dort vezme do ruky a musíme si povinně ukousnout jedno sousto 😀 Pro nás to byl docela srandovní zážitek. Znáte z nějaké země podobnou tradici? ?
