Po obrovské srílanské snídani se loučíme s lidmi z guesthousu a tuk tukem jedeme do asi 45 kilometrů vzdálené Polonnaruwy, kde máme pro změnu zabookovaný hotel, na který se moc těšíme. Vybíráme vždy podle hodnocení lidí, kteří místo navštívili. Především se tedy zaměřujeme na čistotu a na to, jak dobré dělají snídaně 😀
Cestou se znatelně zvedá teplota. A to jsem myslela, že hůř už být nemůže. Když dorazíme k hotelu, jsem už celá opocená, a to jsem jen seděla 😀 Hotel vypadá zvenku krásně, jen ten náš pokoj nějak nesedí. Na obrázku byl přeci jen o dost hezčí. Ale co už, hlavně že je tu čisto a hezky to tu voní (David měl na tu vůni jiný názor).
Chvilku si oddychneme, ofoukáme se větrákem a jdeme si sednout na společnou terasu, s takovou tou plážovou střechou. Nudle mají výborné, ale my spekulujeme o tom, jak jsme se zase nechali napálit.
Za chvíli se k našemu obědu připojuje majitel s dalekohledem v ruce a my si ho během pár minut střídáme a vyhlížíme tukany, které nám tak radostně ukazuje. Ze začátku je to malinko divné, ale později už chytáme podobné nadšení a vyhlížíme s ním. V areálu prý také mají malého varana. A co nám to hopsá nad hlavami? Banda veverek! Můj den je hned o trochu lepší 😀
Po obědě se svalíme na postel do klimatizovaného pokoje a spíme do šesti večer. To jídlo nás vždycky vyčerpá, místní totiž dávají obrovské porce, takže většinou je nejrozumnější se podělit prostě o jednu, protože když si necháte přinést dva talíře, v půlce už cítíte že se přejídáte, ale ono je to tak dobré že musíte pokračovat. Po snědení celého talíře se už jen s funěním odkutálíte do pokoje a padnete na postel.
Po odpoledním spánku vyrážíme konečně na plánovaný průzkum města.
Procházíme se uličkami až dojdeme k jezeru, které je jedním z lákadel na Polonnaruwě. Jezero je veliké a my stíháme přesně západ slunce.
Když začnou padat první kapky deště, vydáváme se raději zpět.
Směrem k městu nám nad hlavami létají obrovští netopýři. Ti se prý na večer přesouvají někam v dál a ráno se do města zase vracejí. Prý se živí jen ovocem. Hm, takže žádná krev za úplňku, ach jo.
Cestou se ještě stavujeme v obchodě, kde objevujeme pár nových věcí, které jsme zatím neviděli. Ale o tom až později ?
