16. den – Chrámy v Dambulle

Dnešek se nese ve víru chrámů. Rádi bychom navštívili město Dambulla, které je asi dvacet kilometrů vzdálené, protože se v něm nachází nejznámější jeskynní chrám na Srí Lance. Pan domácí má prý stejnou cestu, a tak nás zase sveze 😊 Doveze nás až k prvním schůdkům vedoucím do jeskynního chrámu.

David na sebe hází moje kalhoty, já si beru jeho košili s dlouhým rukávem a pomalu vyrážíme směrem k pokladně. No a koho po cestě nepotkáme? Malinkatá koťátka. Takhle mrňavá jsem nikdy ještě neviděla. Kočičí máma ve mně se probouzí a já je všechny hladím a pozoruji.

Vstup do chrámu je docela vysoko, a tak po zdolání schodů vstupujeme do areálu chrámu. Čekala jsem, že vstoupíme rovnou do jeskyně, ale tady se nachází malé nádvoří a podél něj je pět vstupů do jednotlivých jeskyní, ve kterých je vždy několik soch Buddhy.

Po cestě zpět si u chrámu zahraju na Marilyn Monroe, protože tu hrozně fouká a vyrážíme dolů. Na místě, kde předtím byla koťátka zahlédneme jedno malé štěňátko, a tak si ho jdeme pohladit. Mnich, který nás chvilku pozoruje, jak si s mrňouskem hrajeme nás zavede o kousek dál kde je štěňátek asi 15! Dá pryč zábranu a všechna štěňátka se na nás vyvalí a všechny nás malinko koušou, olizují a hrají si.

Po vydovádění se s mrňousky jdeme k dalšímu chrámu, který se jmenuje Golden Temple of Dambulla. Překvapí nás fakt, že se chrám neplatí. Je to asi první chrám, za který neplatí ani místní, ani cizinci. Pod chrámem se nachází také buddhistické muzeum, které navštívíme, tam už je ale vstupenka nutná.

Po cestě ke zlatému Buddhovi potkáváme spoustu opic a taky opičích bobků 😀 Na vrcholu si dokonce tyhle malé potvory pochutnávají na květinách, které lidé nosí jako dary pro Buddhu.

Polední sluníčko už pálí v celé své síle, a tak se vydáváme zpět do guesthousu. Necháváme si tuk tukářem zastavit o obchůdku poblíž, kde mají v nabídce džusy. Ochutnáváme tentokrát avokádový a ptáme se ženy která obchod vlastní, jestli také vaří. Prý ano, takže nám udělá rice and curry. Super, čekáme s prázdnými žaludky na jídlo a v tu dobu ještě nevíme, že to bude naše nejdéle připravované jídlo, které jsme na Srí Lance měli.

Po hodině čekání už to vzdávám, běžím se do guesthousu vyčůrat a Davida v tom nechávám samotného. Když už jsem i vysprchovaná a David stále nikde, už mi to přijde dost divné. Nakonec dorazí po dvou hodinách čekání s malým pytlíčkem rýže 😀

Zvířátko z naší zahrádky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *