Včera jsme si domluvili tuk tukáře, který za rozumnou cenu (2500 rs/den) vozí lidi po Kandy. A tak vyrážíme v 8:30 objevovat. První zastávkou budou sloni. Měli jsme v plánu navštívit sloní sirotčinec Pinewalla a Millenium kde se na slonech můžete svézt a vykoupat je. Po cestě nás začal tuk tukář přemlouvat, že zná hezké místo, kde je za dobré peníze spoustu zábavy. Prý jsou na Millenium špatné recenze. Tak jsme si řekli, proč nezkusit na doporučení místo, kam nás chce zavést. Nebyl to totiž takový typický kecálek a z referencí od Čechů jsme se dočetli, že se je nesnažil nijak oškubat.
Když jsme dojeli na místo, dozvěděli jsme se, že jsou sloni pryč protože se zapojují do nějakého festivalu. No dobře, tak odjíždíme a tuk tukář se ptá nějakého místního kde je to dobré a odváží nás na místo, kde jsme se svezli na slonech. Jméno společnosti si nevybavíme a na googlu ho bohužel také nemůžeme najít, ale v názvu mělo určitě číslo sedm.
Sem opravdu nejezděte, bylo to pro nás neskutečné zklamání. Zaplatili jsme 8000 rs za dva za dvacet pět minut jízdy. Alespoň že na slonovi byla pouze deka a ne ty obrovské železné konstrukce, to už by bylo opravdu moc. Po prvních deseti vteřinách jsem si uvědomila, co je to za hrůzu. Sloni nemají za den jedinou volnou chvilku, asi čtyři se točí stále dokola a dělají to stejné.
Slon došel za neustálého nadávání a píchání bodcem mahuda (člověk, který slona cvičí) k řece, do které se mu vůbec nechtělo, nuceně nás chobotem postříkal a dál ho vedli jakousi malou džunglí, udělali jsme pár otoček a póz pro foťák a na konci trasy tomu chuděrovi alespoň dali pár kousků dýně či čehosi. Hned po slezení na slona vylezli další lidé a koloběh pokračoval.
Vůbec jim nebylo blbé si říct o další spropitné i přes to, že jsme už takhle zaplatili dost velkou částku. Dáváme jim tedy spropitné a rychle mizíme z tohohle místa pryč. Řidič se ptá, proč nejsme šťastní a jestli je něco v nepořádku. Jo, to je. Až teď mi došlo, jak pošetilá byla myšlenka jít na nějaké neprověřené místo. No, jsme tak zklamaní, že do sirotčince už radši ani nechceme a vyjíždíme zpět do Kandy. Po cestě se s řidičem domluvíme na dvou dalších místech. Rádi bychom navštívili dvě obrovské sochy Buddhy, které jsme viděli z dálky.
První je chrám kousek za Kandy a jedná se o docela pěknou asi půl hodinovou procházku. Jdete jakousi zahradou, na které cestou potkáte několik míst se sousoším z Buddhova života. Před chrámem dostanete letáček s vysvětlivkami. Myslím si, že tady je fajn si vstupné zaplatit, je to tu takové milé a máte i šanci se něco dozvědět. Vstupné bylo 300 rs pro jednoho.
Druhou sochou je menší chrám jménem Bahiravokanda Vihara Buddha Statue nacházející se přímo v Kandy. Od vstupu vyjdete asi 20 schodů a jste u sochy Buddhy, takže úplně nevím, jestli se vyplatí platit vstupné a jít nahoru. Za Buddhou je schodiště vedoucí až k jeho hlavě, ale když jsme zde byli my, otevřená byly asi jen dvě patra.
Pokud bude pršet, připravte se na opravdovou chuťovku, protože si před chrámem musíte sundat boty a schodiště je z dlaždiček a pravděpodobně se o něj nikdo moc nestará. Vstupným si nejsme úplně jistí, ale pravděpodobně 250 rs na osobu.
Po cestě jsme ještě nakoupili mangostan, který znáte z jednoho z předchozích článků, červené banány, které chutnají skoro stejně jako normální a durian.
Durian je docela velká, ostnatá tvrdá koule, která je na poměry Srí Lančanů dost drahá. Koupili jsme si jeden z nejmenších, který stál 400 rs – tedy asi 67 korun. Ve stánku nám ho nasekli, protože má velmi tvrdý obal. Zezačátku mi voněl a po delší chvíli se z toho stal vážně nesnesitelný puch. Na hotelovém pokoji už se to vůbec nedalo vydržet. A ani chuť nestála za to. Vnitřek měl obrovské pecky takže toho, co se dalo sníst bylo opravdu málo a chuť vůbec nevím k čemu přirovnat. Bylo to něco jako avokádo s oříškama či vajíčkem 😀 Když si k tomu připočtete ne zrovna skvělou vůni, durian si asi do oblíbeného ovoce nezařadíte (my tedy rozhodně ne).
