12. den – Chrám Buddhova zubu

Budí nás prudký déšť. Ale to nám moc nevadí, protože si dnes chceme udělat klidnější den a projít se do centra Kandy. Snídani jsme si tedy objednali až na devátou, a tak si užíváme klidného rána, kdy nic dělat nemusíme.

K snídani máme veliký talíř ovoce, rýži s kari, tousty s džemem a vajíčko. Snídaně je opravdu rozmanitá, ale nám trochu chybí náš minulý guesthouse, kde nás budila půlka rodiny, snídávali jsme místní výborné jídlo, pili sypaný čaj z konvice a jedli čerstvě rozkrojenou papayu. Myslím, že laťka byla nasazena hodně vysoko. Večeřívávali jsme čerstvě uvařené speciality a teď večeříme nudle z polystyrenové misky z fast foodu 😀

Z nostalgie nás vytrhly opička, která běžela po vedlejší střeše. Za opičkou se po delší chvilku vyřítily další a tak jsme u snídaně měli o zábavu postaráno. Když jsme přišli na pokoj, sedli jsme si na balkon a pozorovali dál. Z balkónu jsme viděli jednu opičku, která si ukradla maracuju z naší zahrady, do které se hned pustila. Zkušenými pohyby si ji oloupávala a ládovala se. Potom se rozhodla, že to asi nestačí a z vedlejšího domku si ze zahrady vzala celý pytlík brambůrek, otevřela obal a do pusy si rukou začala cpát chipsy.

Přijde mi hrozně srandovní pozorovat zvíře, které je nám svým chováním tak podobné. Když poznávám způsob, jakým jíme, či sedíme (až na to že se většinou u jídla neškrábu na zadku). Každopádně jsou tu opice pěkně drzé. Místní tu na ně mají spadeno a dost často je vyhání. Dneska jsme viděli celou smečku na balkóně našich sousedů.

Když se počasí trochu zklidnilo, vyrazili jsme do Chrámu Buddhova zubu. Tento chrám není moc starý (jen pár set let, byl několikrát zničen) ale je z venku krásně čistý a udržovaný. Ve městě je to pravý blázinec a my jsme za cestu tam použili asi patnáctkrát naší nacvičenou frázi – „No, thank you.“ na tuk tuky, kteří jsou neskutečně neodbytní a na každém kroku na vás pořvávají.

Jezero v Kandy

Před chrámem nás zastavuje kontrola s tím, že i David musí mít zakryté celé nohy. Šátek se mi v okolí žádný nelíbí, a tak se za pár minut David souká do mých nově koupených letních kalhot, moc mu sluší 😊 Celou cestu k chrámu se musím smát, protože ta fialová, to je přesně jeho barva.

Před vstupem do samotného chrámu si musíme sundat boty. Už se moc těším na ty studené kameny, co mě budou zebat a louží tu taky pár je, kdybyste si chtěli umýt nohy 😊 Vstupné je tu také velmi zajímavé. Pro místní není žádné, pro lidi z Thajska a Indie je to 1000 rupií a pro cizince 1500 rupií.

Valíme se tedy davem. Místní nakupují lotosové květy a vonné tyčinky jako dar Buddhovi. Prohlížíme si chrám, něco málo nafotíme a poté si procházíme buddhistické muzeum. Nikde žádné pořádné vysvětlení buddhismu. Hmmmm, bohužel je toto místo natolik plné turistů že kouzelnou atmosféru chrámu vytváří pouze zapálený kokosový olej.

Chrám Buddhova zubu sem láká tolik lidí proto, že dle historie se zde ukrývá Buddhův zub, o který Srí Lanka velmi urputně bojovala a který je pro buddhisty velmi důležitý. Třikrát denně se v chrámu koná ceremonie, která dovoluje věřícím nahlédnout na zlatou schránku, ve které je údajně zub uschován.

Skoro jako Buddha

Po cachtání se v kalužích a dvou nechutných „dortech“ (Srí Lančané opravdu neumí péct sladké) vyrážíme na cestu zpátky a své „No, thank you.“ opakujeme pro změnu tak padesátkrát, protože se za hodinu koná jakási tradiční taneční show a všichni obchodníci po cestě nás na ní zvou.

Teď už jsme na pokoji, vysušení po tom neustálém dešti a plánujeme další dobrodružství. Zítra je totiž konečně den, kdy vyrážíme za slony!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *