Dopoledne vyrážíme na naší tour de Ella. Pěšky vyrážíme do čajové továrny. Když ale vidíme ten kopec před námi, rozhodneme se stopnout tuk tuka, který nás vyváží až na vrchol k továrně. Po vstupu nás šipky navádí po továrně až do třetího patra. Zde si kupujeme lístky a kocháme se výhledem z továrny.
Hlavním druhem čaje, který se na Srí Lance pěstuje je černý čaj, neboli cejlonský. Proto také Srí Lanka dříve nesla jméno Cejlon. Na Srí Lance jsou rozesety továrny na různý čaj. Tato v Elle se ale specializuje pouze na čaj černý. Bylo nám vysvětleno, že čaj je sice v různých částech Srí Lanky stejný, mění se ale jeho chuť v závislosti na tamním podnebí.
Velmi zajímavé mi přišlo, že se sice sbírá asi 5 vrchních lístečků z keře, v průběhu výroby se ale oddělí vrchní lístky, které se použijí pro výrobu čaje pro export. Tyto lístky jsou bohatší na minerály a čaj z nich je přirozeně dražší. Ze spodních lístků se vyrábí čaj pro Srí Lanku, který je levnější.
Na prohlídce s námi bylo asi 20 dalších lidí. Chování Srí Lančanů není vždycky úplně vyspělé, ale na prohlídce jsme se hodně styděli za Evropany. Opravdu si občas říkám, co je to okolo nás za lidi. Průvodce je čtyřikrát napomene, že se nesmí fotit a vzápětí si žena vytáhne foťák znovu a ve focení pokračuje. Nejen že na všechno sahají jejich děti, oni musí taky. Být všude první, všude se prodrat a všechno okamžitě ochutnat. Opravdu jako zvířátka, hodně tu platilo rčení jaký rodič, takové dítě.
Občas jsme se museli smát podmínkám, ve kterých se čaj připravuje. Když jsme procházeli továrnou, žádné hygienické předpisy zde neplatily. Žádný ochranný oděv ani žádné návleky jsme neměli. Čaj nabírali pracovníci i ze země, kde jsme procházeli, sahali na něj rukama a dokonce jsme viděli ženu, která čaj urovnávala nohou 😀 No, doufejme, že to byla neskutečná náhoda a s čajem se takhle doopravdy nezachází (jo, je to dost naivní představa).
Cestou z čajové továrny jsme smlouvali cenu jízdného k dalšímu naplánovanému bodu. Smlouvání s tuk tukáři je docela sranda, když ho nutně nepotřebujete a trošku víte, co na ně platí. U továrny nám mladík nabízel 1200. Tak jsme řekli, že to je moc a že půjdeme pěšky. Tuk tukář nás po chvíli dojel a nabídl nižší cenu. Pak to zase otočil, protože jsme chtěli ještě nižší cenu, no prostě blázinec. Po chvíli jsme usmlouvali jiného na 600 a vyráželi k Nine arch bridge.
Po kolejích jsme došli k mostu, kde byla super kavárna. Počkali jsme až projede vlak a potom jsme si oddechli v kavárně přímo u mostu. Na tak oblíbeném místě zde byly skvělé ceny a my jsme si mimo jiné objednali i výborný Srí Lanský dezert – Curd and Honey. Jedná se o buvolí jogurt politý palmovým sirupem, je to fakt výborné.
Bereme si kokos na cestu a vyrážíme zkratkou přes les na Little Adam’s peak.
Naštěstí už jen malý, ten velký máme za sebou. Po ušlápnutí toho velkého je jeho malý brácha na výšlap opravdu příjemný.
Nahoře děláme pár fotek a jdeme se projít okolo rezortů, které se nacházejí přímo v čajové plantáži. Po cestě natrefíme na ukazatel čajové továrny na zelený čaj a tak si kupujeme další nezbytnost.
Stopujeme dalšího tuk tuka k 9 kilometrů vzdáleným vodopádům. Po cestě ještě nakupujeme různé místní snacky a ovoce. U vodopádů je neskutečně hodně turistů a s nimi i všelijakých stánků. Tady se nám tedy nelíbí. U vodopádů se dá koupat, ale to slyšelo i dalších 50 lidí, a tak si koupíme něco na zub a co nejrychleji se vydáváme do centra Elly, které jsme ještě neviděli. Další turistická smršť. Nakoupíme tedy pár čajíků a dárků pro rodinu a s potulnými pejsky, kteří nás doprovází si to štrádujeme do našeho skvělého guesthousu.
