8. den – První jízda vlakem

V 9 ráno snídáme výborné palačinky s opraženým kokosem na medu a poté nás tuk tuk veze k vlakovému nádraží.

Od místních se dozvídáme, že má vlak hodinu zpoždění, a tak máme asi hodinu a půl čas. K pozorování místních a zkoumání nových chutí přeci ?

V restauraci na nádraží jsme si koupili asi 4 takzvané short eats neboli smažené či opečené malé snacky plněné masem či zeleninou. Najít můžete také sladké verze například nudlový závitek se sladkou náplní z kokosu. Tyto snacky jsou opravdu neskutečně dobré, hlavně ty slané.

V 11 se otevírá okénko s jízdenkami a my si kupujeme jízdenky druhé třídy do Elly (naivně jsme si mysleli, že si třeba i sedneme). Čím déle sedíme na zastávce, tím více se objevuje turistů. Nikdy jsme jich na Srí Lance tolik neviděli pohromadě. Když už jsme na nějaké narazili, byli maximálně dva a nebylo výjimkou, když jsme celý den žádného nepotkali.

Sedáme si na nádraží a pozorujeme místní. Na jedné straně všechny místní doslova otravuje prodavač s lístky na vsázení, které jsou zde opravdu na každém kroku. Zezačátku se vždy místní tváří že nechtějí a jsou velmi odmítaví, neodpovídají a na muže se ani nepodívají, ale po pár minutách, kdy jim je stařík do ruky cpe a pokládá na klín vždy povolí a nějaké si od něj koupí. S nechápavými výrazy dále sledujeme tenhle každodenní ruch Srí Lanky. Dále si všímáme několika mužů, kteří neustále plivají. Když je chvíli pozorujeme, zjistíme, že se jedná o žvýkací tabák, který je zde všude. Toto poznání vždy doprovází nacpaná pusa a oranžová barva na zubech a v koutcích. Většina starších mužů nemusí ani zrovna nic žvýkat a oranžové zuby mají i tak.

Po hodině a půl už se cpeme do totálně narvaného vlaku a vyhráváme místa mezi záchody. Když se ulička trochu uvolní, dokonce můžeme přes rameno nakukovat šťastlivcům, kteří sedí ve dveřích.

Po dvou hodinách se velká část vlaku zvedá a vystupuje v jednom ze známých měst. Rychle se ujímáme míst ve dveřích a natěšení si užíváme naší malou výhru. Celý zbytek cesty fotíme, houpeme si nohama ve větru a necháváme se občas ošlehat vysokou trávou. Jízda ve dveřích není tak nebezpečná, jelikož vlak jede nejrychleji dvacet kilometrů za hodinu.

Po asi pěti a půl hodinách vystupujeme v Elle. Páni, z vlaku se vyvalilo asi 40 bělochů! Všichni si nahazují batohy a vyráží vstříc novému dobrodružství, stejně jako my. Bereme si tuk tuka, který nás odváží do našeho guesthousu. Cestou míjíme několik krav, které si chodí po celé Srí Lance jak se jim zachce a ožírájí trávu všude, kde se jim nějaká naskytne. Guesthouse je maličký, pouze se dvěma pokoji ale je tu krásně a čisto. Dokonce tu máme deku Chanel, haha. Úžasný hostitelé nám hned nesou čaj a přisedávají si k nám na terasu a hodně dlouho si s nimi povídáme. Po zjištění, že tu dokonce vaří si hrozně natěšení objednáváme večeři a po tom, co řekneme že jsme hrozně hladoví dostáváme obrovskou mísu s asi pěti druhy ovoce.

Večeře byla naprosto úžasná. Lepší jídlo jsme na Srí Lance opravdu neměli. Omlouvám se, že první fotku jídla přidávám až teď, a to ještě z mobilu. Ale ono se to fakt nikdy nedá vydržet a po jídle se vrháme neskutečně rychle 😀

Vše je dělané většinou na kari a s kokosovým mlékem, takže my jsme v absolutním ráji. A já dvojnásob, protože nikde není maso, ale ani otravné hory zeleniny. Prostě božský.

Jako překvapení nám majitel donáší dezert – buvolí jogurt podávaný s medem ze stromu, pravděpodobně tedy s palmovým sirupem 😀 O tomto jogurtu jsme již slyšeli, bohužel jsme ho ale nemohli nikde najít a naprostou náhodou nám ho donesou. Po večeři k nám přijdou hlavní šéfkuchaři a my si spokojení s plnými bříšky užíváme rodinný večer s pejskem, tátou majitele, jeho manželkou a jejich malými caparty.