7. den – Hodně špatný nápad aneb cesta na Adam’s peak

Jsou dvě hodiny ráno a my se začínáme pomalu balit na Adam’s peak. Jedná se o horu, která je poutním místem pro různé druhy náboženství. Každé náboženství si pověst vypráví trošku jinak. Na vrcholku Adamovy hory se totiž nachází malá propadlina, která prý vypadá jako otisk nohy. Křesťané říkají, že zde zanechal otisk nohy Adam, když byl vyhoštěn z ráje a buddhisté zase, že je to otisk nohy Buddhy. Abychom vyšli na vrchol hory musíme ujít 4 dlouhé kilometry do kopce po schodech. Údajně se jedná o 4800 schodů. Když je poutní sezóna (prosinec až květen) cesta je plná stánků s občerstvením, turistů, muzikantů i místních lidí, kteří tento výšlap berou jako náboženskou pouť.

My se rozhodli vyrazit i když sezóna není, a proto jsme šli totální tmou a místo davů lidí nás na pouť šlo asi 50. Po cestě byly otevřeny asi 2 stánky a bohužel nám to nejdůležitější – chrám a otisk Adamovy nohy na vrcholku nebyl dopřán, jelikož bylo toto posvátné místo zamčené. Nevadí, užili jsme si alespoň východ slunce z nejvyššího bodu hory a cestou zpět krásné výhledy do krajiny.

Zní to jako idylka, že? Byl to ten nejhloupější nápad, který nás mohl napadnout. Teda za mě rozhodně, David si to vyloženě užíval 😀 Když jsme vyrazili na první schod, nikde nebyla ani noha. No super, je to fakt ta správná cesta? Naštěstí se po pár minutách objevilo asi 5 světýlek a tak jsme se  k neznámým lidem připojili. Před odchodem jsme si totiž přečetli, že se na cestě mimo sezónu potuluje spousta divokých zvířat.

Po pár schodech jsme došli k mnichovi, který vázal provázky s modlitbou. Samozřejmě za příspěvek. Tak jsme přispěli a pospíchali dál. Za pár stovek metrů jsme procházeli okolo dalšího mnicha, který pronesl další modlitbu a už jsme měli provázky dva – za dva příspěvky! 😀

Fotka je samozřejmě pořízená až po cestě dolů 😀

Asi v jedné pětině cesty jsem začala nadávat. Nekončící prudké schodiště, tma všude okolo nás, viděli jsme pouze tam, kam dosvítila čelovka. Minuli jsme pár modlitebních místeček, chrám a vodopád. Po vystřídání se všech možných stádií zoufalosti (mojí, nikoliv Davidovo) jsme se dostali pod ceduli, na které bylo napsáno „Not Adam’s peak“.

Haha, tak tohle nás opravdu po 3 kilometrovém schodišti velmi potěšilo. Chvíli jsme oba dva přemítali, na jaké křižovatce jsme zahnuli špatně a jestli je tu nějaká větší hora, ale nakonec nás uklidnila skupina mladých lidí, kteří na tom byli podobně. A tak jsme šli a doufali, že to byl jen nějaký hloupý vtip. Vážně, ve 4 ráno je to sakra špatnej vtip.

Za rohem na nás už ale čeká ještě prudší schodiště než doposud a my pomaličku stoupáme na tu „podělanou“ horu. Reálná slova která byla vyřčená sem raději uvádět nebudu… 😀

V 5:48 se ocitáme na vrcholu a čekáme na ten slibovaný neskutečně skvělý východ slunce. Vítr na nás fouká ze všech stran a lidí je tu tolik, že time laps východu slunce prostě udělat nemůžu. A tak si jen užíváme panorama v objetí. Všichni se všude fotí, dělají selfie, no prostě pravé šílenství. V tuhle chvíli opravdu nechápu, jak ujdeme cestu dolů.

Asi po hodině se rozhodneme odejít a s námi tři čtvrtě dalších lidí. A tak je necháváme jít a děláme pár fotek na památku. Vlastně asi 400. Cesta dolů byla o něco lehčí, ale jednoduchá rozhodně nebyla.

Pesan doprovázející nás na cestě dolů

Rosolovité a klepající se nohy dopadly do postele asi v 10 hodin po sprše a snídani a budíme se až v jednu, kdy máme veliký hlad a vyrážíme pro něco k snědku.

Na vrchol téhle šílenosti jsme šli 😀

Oběd si dáváme u srí lančanů a cestou zpět potkáváme pár zvířátek. Některá chtěná, jiná míň. Mezi ty chtěné bych zařadila veverky a opice – které vidíme ve volné přírodě poprvé a mezi ta nechtěná obrovské divoké prase, které na nás koukalo z křoví ze vzdálenosti asi deseti metrů. Než jsem ho pro vás stihla vyfotit, tak mě David odvedl pryč. Opravdu netuším, co bychom dělali, kdyby se za námi rozběhlo. Tak obrovské jsem nikdy neviděla ani ve filmu 😀

Komentáře: 2

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *