Dnes je první den, kdy svítí přímé sluníčko. A tak jsme se rozhodli, že si dáme den plný odpočinku a procházkách po pláži. V půl dvanácté nás hlad dostal z naší krásné a klidné terasy a my vyrážíme do města pro ovoce a něco k snědku. Na odpovídání tuk tukářům, že nechceme odvoz už jsme si docela zvykli, a tak si vyrážíme po silnici do asi kilometr vzdálených stánečků. Troubení a skoro srážky na silnici už nás nevzrušují tak jako první dny a my se statečně vyhýbáme autobusům jezdícím kolem nás.
U obchůdku s ovocem jsme si koupili kokos, papayu, avokádo, maracuju a divnou tvrdou kouli na vyzkoušení, co že to vlastně je, protože žádnému stánkaři jsme nerozuměli její název. S kokosem v ruce je sluníčko přeci jen snesitelnější.
Z dálky už vidíme hafana, který nás zná a vede nás do stánku, kde jsme si včera koupili nudle s kuřetem.
Jsme přesvědčení, že žádné maso už zkoušet nebudeme a odhodlaně už z dálky kývu na cokoliv kde je maso, že to ne. Dáváme si tedy rýži s červenou čočkou na kari a kokosovém mléce, kterou jsem vařívala v Čechách, ale tady chutná jinak. Po dvou soustech už funím s otevřenou pusou a oheň hasím vodou, která samozřejmě vůbec nepomáhá a David je ve svém chilli živlu. No, jídlo bylo výborné a my si po obědě dáváme siestu a potom ochutnáváme ovoce.
Maracuja – z venku zvláště vypadající oschlá koule, do které bych totálně neřekla že je to tak známe passion fruit. Chuť je lehce nakyslá, ale dobrá. Vůně je stejná, jako jí známe z oslazených verzí maracuji v českých výrobcích.
Avokádo – bohužel jsme si asi přinesli špatný kus. I přes to, že bylo z vrchu již pěkně měkké, uvnitř bylo pěkně hořké. Ale my se nevzdáváme, zkusíme další! 😀
Divná tvrdá koule – zatím se mi nepodařilo zjistit, co je to za ovoce a fakt, že jsme si donesli nějakou starou, ve které lezli malí červíci tomu taky moc nepomohl.
Papaya – výborně sladká papája, jakou byste v Čechách těžko hledali. Připadá mi, že chutná jako vodní meloun a broskev dohromady 😀
A teď už běžíme k oceánu skákat mezi vlny. Mějte se krásně!
