Tak jako vždycky bych se s vámi ráda podělila. Ráda bych se podělila o jedno nádherné místo a taky o to, že si ne všichni váží krásných skutků.
Cestou z bazénu mě mamka dovedla na jedno místo, které mě strašně moc potěšilo. „Zastavíme se ještě tam na poli a nařežeme si zase gladioly.“ Nechápavě čekám, kam mě tahle povedená rodinka zase doveze.
Už za šera dorazíme k poli, které je ohraničené posekanou trávou. Z dálky vidím velikou ceduli s nápisem řezané květiny. Pod tabulí je zavěšený nožík na půjčení a pod ním kasička. Pááááni no to je skvělý. Prostě si zastavíte, když jedete okolo, uříznete si nádhernou květinu, přesně tu, co se vám bude líbit v libovolné barvě, velikosti či tvaru a hodíte do kasičky 20 korun.
Tak úžasný projekt už jsem dlouho neviděla. Moc si vážím lidí, kteří vkládají důvěru do jiných a vytvoří něco takhle suprového. Když jede váš muž z práce, jen je na dvě minutky zastaví, uřízne vám kytičku a za tak málo peněz vám vykouzlí úsměv na několik dní, kdy budete kytičku ve váze potkávat (jo Davide, takhle dlouho mi kytička dělá radost, takže doufám, že mi budeš zlepšovat dny častěji :D).
No a pak tu je ta druhá stránka těhle projektů. Když jsme si tak procházeli polem, svítili na cestu a počítali, kolika lidem chceme udělat radost, prošla okolo nás paní, co měla v ruce obrovský puget gladiol. V poli bylo sotva vidět na cestu ale v tuhle chvíli nám to ještě nepřišlo divné. „Jéje, vy jich teda máte, to byste zkrachovala kdyby jste sem chodila často“ pronesla má mamka se smíchem. Se ségrou jsme se odpojily a vydali se probádat i druhý konec pole, kde v trávě seděl muž se dvěma koly a několika vytrženými gladiolami i s cibulkami vedle. Tak jsme změnili směr a vraceli se zpět k rodičům.
Paní měla v ruce asi 30 gladiol. Když jí přítel se smíchem řekl: „Míšo, to už stačí ne,“ slečna odpověděla: „když já bych chtěla ještě ty slunečnice.“ Když jsme s našima došli do přední části pole, najednou zmizeli i s kytkami. Na konci pole žádná kasička není. Takže jsme byli svědky toho, jak nějací lidé dokáží zneužívat dobroty jiných. Mamka dohledávala poslední kusy a na zemi nacházela uřezané kytky, která tam slečna před ní nechala poházené.
Prosím, nebuďme lhostejní a neupřímní. Važme si lidí, kteří chtějí dělat svět lepší a nepodvádějme je. Bez našich lepších skutků nebude lepší ani svět okolo nás.
