Ibiza

Just give me one night in Ibizaaa. Takhle písnička mi v hlavě hraje pokaždé, když někdo řekne Ibiza. Ale o tom to dnes nebude 😀 Ráda bych se s vámi podělila o náš výlet na Ibizu, který jsme podnikli na přelomu dubna a května 2018.

Výletem na Ibizu jsme si chtěli dopředu vynahradit léto, které jsme s Davidem netrávili společně. A taky jsme si říkali, že by bylo fajn se trochu ohřát, když u nás se teprve sluníčko začínalo probouzet. Dalším důvodem proč Ibiza byla má láska k ostrůvkům a Španělsku.

Cesta
Délka cesty se odvíjí od aktuálních nabídek letů, přímý let z Prahy zatím žádná aerolinka nenabízí a tak jsme zvolili lowcost variantu, kdy jsme letěli z Norimberku do Manchesteru (2 hodiny) a z Manchestru na Ibizu (3 hodiny). Na Ibizu jsme dorazili v půl jedenácté večer a protože se nám nechtělo dávat spousty peněz za taxi, nastala naše první noc na letišti a čekání na otvíračku půjčovny aut.

Na letišti se dalo v pohodě přespat a do sedmi hodin (než se začaly otevírat půjčovny), byl na letišti naprostý klid. Ráno jsme si půjčili malého opela a vyrazili do hotelu. Většinou spíme přes airbnb, ale na baleárských ostrovech jsou ceny srovnatelné s hotely – pokud tedy nejedete úplně mimo sezónu.

Na Ibize jsme strávili 3 celé dny, plus 2 dny na cestách. Naším cílem bylo projet všechny pointy na mapce, takže objet celý ostrov (cca 120 kilometrů), protože nás hrozně lákaly všechny ty kouzelné útesy. To se ani nedá nijak popsat, to jsou prostě nádherné baleáry 🙂

Na náš celý výlet padla asi polovina nádrže, což není vůbec špatné na to, že jsme objeli celý ostrov 😀 Benzín tu stojí okolo 1,3 eur. Hlavní cesty jsou na baleárech hodně dobře udržované, ale jakmile z nich sjedete, je to velký adrenalin. Naťuklá a odřená auta jsou tu naprosto normální, jelikož jsou povětšinou cesty hrozně úzké a kamenité a taky protože španělé 😀 . No prostě všechno to, co fakt nechcete, když máte půjčené auto. Takže občas byla nejlepší varianta nechat auto na rozumném místě a zbytek dojít pěšky.

A teď už k místům, která jsme navštívili 🙂

1.Sant Antoni de Portmani – lokalita kde jsme byli ubytovaní. Bylo tu dost rušno, ale nic co by se nedalo přežít. Kolem moře se táhly dlouhatánské chodníky na procházky. Prostě klasické turistické letovisko, kterých jsou baleáry plné.

A dejte si pozor na vodu! Na Ibize se by se neměla pít voda z kohoutku. Možná že to je ten důvod, proč mi bylo polovinu Ibizy špatně, podívat se na google nás totiž napadlo až když bylo pozdě 😀

2. Cala Saladeta – neskutečně nádherné místo. Nevím jestli to bylo proto, že jsme poprvé viděli to nádherně tyrkysové moře nebo to, že jsme tu byli sami jen s pár rybáři, ale bylo to naprosto úžasné 🙂 Bouřka tomu na naší cestě po útesech dodala na romantice 😀

3. Cova de Can Marça – Klasické jeskyně z propagačních letáčků do kterých bych dobrovolně nikdy nešla, kdyby je David tak nemiloval 😀 Při vstupu do jeskyní se nám otevřel nádherný výhled na zátoku a taky začal foukat dost silný vítr. Jedinečnost jeskyní se skrývala v tom, že uvnitř bylo několik svítících tůněk a pro ještě nereálnější efekt i nasvícený umělý vodopádek s hudbou 😀

4. Cala Xarraca – Rozmanitá pláž s útesy a rybářskými domky.

5. Cala d’en Serra – Nádherná pláž v zátoce u které je budova se zakázaným přístupem ve které jsme nebyli, takže nevíme, že je tam spousta zajímavostí a uměleckých děl 😀

6. Cala de Sant Vincent – Pláž která je obklopená turistickým střediskem takže spoustou lidí a aut.

7. Iglesia del Puig de Missa – Návštěva kostela a procházka po městě.

8. Ibiza – Samotná Ibiza je celkem veliké město, kde jakmile sejdete z hlavní, nikdo nemluví anglicky 😀 Navštívili jsme zde katedrálu (Catedral de Santa María) a samozřejmě nějaké ty kavárny na čerstvé džusy, protože ty tu jsou fakt výborné 🙂

9. Cala Bassa – Vcelku zajímavá pláž se záhadnou cestou, kterou jsme nikdy nenašli, takže jsme sem došli docela zajímavým „lesem“ 😀 A první odvážlivci, kteří chytají bronz.

10. Cala Comte – Místo kde jsme se odvážili smočit nožky a pak si to zase rychle rozmysleli 😀

11. Cala d’Hort/Es Vedrà – Tady jsme naše objevování Ibizy ukončili a já jsem moc ráda za to, že to bylo tohle magické místo. Pláž d’Hort byla úplně narvaná lidmi i přesto, že voda byla fakt ledová. Když si ale vylezete o kousek výš, najdete místečko kde alespoň chvilku budete sami s výhledem na tenhle nádherný skalnatý ostrov.

Děkuju že čtete a taky za možnost cestovat po světě 🙂

 

 

 

Vysoké Tatry

Už dlouho jsme s bývalou spolužačkou z vysoké plánovaly nějaký společný výlet. V termínu jsme se konečně sešly, ale kam vyrazit? Jezírka a hory jsou prostě moje a tak jsou Tatry už dlouho mou vysněnou destinací. Tímhle směrem se ubíraly moje myšlenky ještě předtím, než mi Hanka napsala, že by dala Tatry, protože si potřebuje po prázdninovém lenošení trošku máknout. No tak myslím, že destinace je jasná 😀

Pár dní před odjezdem se k nám rozhodli přidat ještě dva kamarádi a my jsme mohli vyrazit na naši cestu autem bez předem daného plánu. Cílem bylo něco si vyšlápnout a pokochat se tou vší nádherou kolem nás.

Jelikož jsem neřídila já, cesta nám rychle ubíhala 😀 Při setmění jsme se stavěli v Salaši, kde si kluci nakoupili dobroty na snídani. Noc jsme strávili v Prešově, kde se k nám připojil další vrcholkový nadšenec.

1. Den
Probouzíme se do jemného deště a počasí hlásí dost nehezké bouřky s deštěm. Hmm to nám to ale pěkně začíná. Balíme tedy dostatek suchého oblečení a vyrážíme. Pod podmínkou vidění několika ples kývám na trasu začínající u Štrbského plesa. Kluci se rozhodli pro mírnější výšlap s možnostmi brzkého návratu kvůli předpovědím.

Auto necháváme u Štrbského plesa za 5,5 eur na den a vyrážíme na trasu dlouhou 18 kilometrů. Co vám budu povídat, čekalo se samozřejmě hlavně na Aleše, jak jinak 😀 No dobře, čekalo se na mě ale to jen proto, že jsem chtěla skupinku jistit zezadu O:)

Výšlap to byl úžasný, zabral nám přibližně 7 hodin, cesta byla velmi rozmanitá, šutrů bylo po cestě dost a nějaké ty řetězy jsme taky museli zdolat. Ovšem za příslibem dalších nádherných výhledů na plesa jsme s úsměvem (nebo zoufalým smíchem když se přede mnou z mlhy vynořil další vrcholek) celou cestu ušli bez újmy na zdraví a neskutečně jsem si to užila. Naštěstí se i počasí umoudřilo a část cesty zpět už jsme šli s jasnou oblohou.

Zaslouženou odměnou nám byla koupel v Kalamenech, kde se nachází termální pramen. Koupání je úplně skvělé, ovšem přemluvit se vylézt ven do zimy je úkol nelehký 😀

2. Den
Po večerním blbnutí u stolních her (a slivovice) se budíme v Žilině. Kluci pro nás už chystají další výšlap. Hanča sotva sejde schody a nadává, že do pohorek už rozhodně nevleze. Já jsem rozlámaná tak příjemně, jako bych si den předtím zacvičila (to je pocit který jsem hodně dlouho neměla 😀 ). Vymýšlíme tedy nějakou schůdnou alternativu jak uspokojit obě strany.

V neustávajícím dešti dojedeme k vrcholu Chleb kde si kluci dají výšlap a my se nahoru vyvezeme lanovkou. Venku je neskutečná zima a já svého rozhodnutí jet lanovkou vůbec nelituji. Zpáteční jízdenka na lanovku je za 11,5 eur na osobu. Cestou přes mlhu nic nevidíme, a i přes několik vrstev v kabince mrzneme (na internetu ale vypadá výhled fakt skvěle 🙂 ). Když tu se z mlhy před námi vynoří restaurace a my jsme zachráněné 😀 Aby nám to čekání na chlapce rychle ubíhalo, dávám si své první Bryndzové halušky na Slovensku. Než se nadějeme, kluci už jsou tady, celí totálně promoklí a zpocení. Vážně to všichni vyšli do hodiny?! S větou že by se nám ten kopec asi moc nezamlouval si spokojeně dojídám halušky a koukám na deštivou terasu.

Zpáteční cesta je další desetiminutová jízda s klepajícími se zuby. Dole už na nás ale čeká auto kde si zatopíme a za chvíli přibíhá první mokrý šílenec. Kopec seběhli všichni do 25 minut. Jo, s těmahle blázny jsem se dobrovolně rozhodla jít  na výšlap 😀

Neuhádnete co nás za odměnu čeká 😀 I tento večer se vracíme zpět do Kalamen a posilněni tatranským čajem bez kterého přece nemůžeme opustit Slovensko trávíme asi 3 hodiny v teplém pramenu. Noc jsme všichni čtyři strávili v autě protože na hrdinské činy nebylo v té zimě ani pomyšlení.

Slovensko mě moc nadchlo a už se nemůžu dočkat až se vrátím! 

Má oblíbená Praha

Házím na záda krosnu, opouštím Moravu a jedu směr Praha. Takové klasické ideální pondělí. Možná až na ta zpoždění a asi dvacet kilo na mých zádech (co je v tý krosně sakra tak těžký?!).

Když jsem naposledy projížděla Prahou, musím přiznat, že mi začala chybět ta místa, která jsem na Praze tolik milovala a bohužel většinou jen projížděla kolem a neměla čas je navštěvovat.

A tak dnes vyrážíme na dámskou jízdu po Praze. Na cestu Vás vezmu s sebou a ukážu vám má nejoblíbenější místa, která jsou pro mě tou mojí Prahou 🙂

Kavárny
No jo, pražská kavárna je prostě pražská kavárna! Dnešní cesta nás zavedla do Spižírny 1902, protože ta tapeta žejo. Kavárna je to moc útulná, designová a s domácími buchtami, takže co chceš víc 😊

Šlapadla
Taková klasika, kam jsme s našima chodili každé léto strávené u dědy v Praze. Ale jako dospělá? Sakra kdy jsme byly na šlapadlech naposledy? A tak netrvalo dlouho než jsme vyrazily na plavbu po Vltavě a na čem jiném můžou dvě holky s vínem taky jet než na labuti, že? 😀

Kampa a zeď Johna Lennona
Všechny cesty vedou na Kampu a.. ke zdi Johna Lennona u které jsem strávila krásné momenty s kamarádkami při pozorování pouličních muzikantů a zpívání dojáků jako Let her go. Počet lidí, který tu byl tentokrát s námi mě bohužel zklamal, ale to se dalo čekat. V každém případě je to pořád kouzelné místo, jen už s více selfie tyčemi a bez charismatických zpěváků.

Letná
A kde jinde ukončit naší procházku Prahou, než na mém nejmilovanějším místě. Letná je prostě srdcová záležitost, jen už asi pro víc lidí 😀 I tak má ale svou kouzelnou atmosféru, vždyť posuďte sami 😊

Jak chutná mé léto? Dobrovolničení, Mallorca a spousta sluníčka

Před dvěma měsíci

Konečně za sebou nechávám období zkoušek a přijímaček. A já jsem spokojená, volná a natěšená na všechny nové věci co přijdou!

K tomu se samozřejmě neodmyslitelně váže i cestování, protože co by to bylo za prázdniny bez objevování světa. A jak bude moje léto chutnat tenhle rok?

Já bych řekla že po sangrii a spálených ramenech 😀

Už máte nějaké tipy? V mnoha ohledech to bude moje poprvé. Moje poprvé na španělském venkově, moje poprvé jako dobrovolník a hlavně to bude moje první cesta bez mého milovaného parťáka.

Moje poprvé na Mallorce <3

Tuhle destinaci jsem si vybrala proto, že je bezpečná, nádherná a je to Španělsko, které asi vždycky bude mojí srdeční záležitostí. Hlavním cílem cesty je poznat místní co nejvíce to půjde, prohloubit svou znalost španělštiny, která je po dlouhém neprocvičování dost bídná, a hlavně jen tak být. Žít. Objevovat. A užívat si svobodu, kterou díky cestování máme.

Přeji Vám všem krásné léto plné lásky, poznávání, zábavy a dobrodružství, protože o tom ten život asi je, ne? 😊

Dnes
Po dlouhé době jsem znovu objevila svou chuť k psaní a když jsem si přečetla tyhle natěšené řádky, nemůžu si je prostě nechat pro sebe.

Co se týče mé první cesty na Mallorcu, byla docela krátká. Po pěti dnech dobrovolničení jsem se totiž rozhodla vrátit 😀 Dobrovolničení na místě kde jsem byla mi totálně nic nepřinášelo, naopak hodně bralo. Cílem téhle cesty bylo hlavně někomu pomoci, ale mít u toho i čas na španělštinu a sebe, protože při práci pět hodin denně by na tohle všechno měla být fůra času. Bohužel tomu tak nebylo a lidé co mě hostili očekávali, že budu pracovat celý den a budu jim neustále k dispozici. A to cílem dobrovolničení rozhodně není. Po téhle zkušenosti jsem se rozhodla, že moje příští dobrovolničení bude buď v rozvojových zemích, které opravdu potřebují pomoc a ne jen někoho, kdo jim bude zadarmo pracovat, nebo na nějakém pro mě vysněném místě.

Zkušenost to ovšem byla naprosto skvělá a pro mě hodně důležitá. Uvědomila jsem si, že cestování bez parťáka pro mě není, protože když se o svou radost nemám s kým podělit, jako bych ji neměla.

Ale tím rozhodně moje letní cestování neskončilo, už pracuji na tom abych vám to tu všechno zase sepsala a provedla vás po nádherné Mallorce!

Takže nejen že toto léto chutná po Sangrii a krásném opálení, ale také po Vltavě, rodině a hlavně po dnech strávených se starými příteli, kteří tu už dlouho jsou, ale tohle léto jsou tak nějak blíž.

Jsem moc vděčná za příležitosti, které jsou všude kolem nás <3

Nejsem hrdina – Mark Owen

Klasická knížka kterou bych si sama vzala do ruky, jasně. V letadle jsem neměla co číst a David mi o téhle knize začal básnit, tak jsem se do ní taky vrhla. A ona… překvapila!

Téma knihy mi přijde moc zajímavé – bývalý Seal vypráví o svých zážitcích z misí a výcviků. Ovšem co mi na knihách s touhle tématikou vadí je samolibost. Jasně že ti borci dokázali to, co já bych nikdy nezvládla, ale pořád mi jsou milejší pokorní lidé. A to tenhle rozhodně je.

Nejsem hrdina vypráví o hrdinovi, který o sobě nemluví jako hrdina. Takže to bylo fakt super čtení! Na rozdíl od klasických knížek nemá jeden děj, ale v každé kapitole popisuje jinou akci či zkušenost. Také se nám svěřuje se svými pocity a emocemi, což je přesně to, co mě nejvíce zajímá.

Za mě prostě super, chvílemi i velmi inspirativní čtení – žádnou lepší army knihu jsem zatím nečetla.

Hodnocení: 90%

Továrna na sny – Anie Songe

S knihami blogerek se minulý rok roztrhl pytel. Nicméně tenhle hit v roce 2016 podle mého odstartovala Továrna na sny. A je to znát, je totiž originální a má přidanou hodnotu. Anie Songe a její Lukáš jsou zvláštní bytosti, které žijí život tak trochu jinak. Tak trochu se mi to líbí a moc jim v tom fandím.

Továrna na sny vypráví příběh o „víle“, jak si sama Anie říká a její cestě za nynějším já. Část knihy se odehrává na Bali, část v minulosti a část je plná motivačních myšlenek a rad, jak se dál rozvíjet.

Kniha je moc příjemná, protože si ani ona, ani Anie na nic nehraje a to bylo strašně fajn. Jen mi přijde škoda, že je kniha vydaná v takovém „laciném“ provedení, stačilo by připlatit za malinko dražší papír a vymyslet takový přebal, který by korespondoval s knihou.

Ale i když není mojí nejkrásnější knihou zvenku, je moc super uvnitř. Díky za ní! 🙂

Hodnocení: 90%

Milostné dopisy slavných mužů

Milostné dopisy slavných mužů jsem hrozně toužila mít. A proč? Protože Sex ve městě! Ta romantická scénka, kdy si Carrie s panem Božským čte v posteli. Tak přesně odtud kniha je. Teda alespoň její polovina.

Milovníci Sexu ve městě vědí, že v knize najdou milostné dopisy slavných velikánů a později jimi bude pan Božský žádat o odpuštění. Má romantická duše plesá, že tahle kniha vyšla i u nás.

Dost už o Sexu ve městě. Kniha je sbírkou spousty dopisů z různých období a situací. Je hrozně zajímavé se vžít do dob, kdy nic jako ty internety nebyly a lidé si psali dopisy. Jediné co mě na knize štvalo bylo seřazení dopisů – nebyly totiž seřazené vůbec (dle překladatelky kvůli autentičnosti). Nevím nevím, já bych je seřadila od autorů hezky chronologicky za sebe. Ale jinak to bylo prostě pěkné romantické počteníčko!

Hodnocení: 75%

Šampaňské a heřmánkový čaj – Franziska Stalmann

Čtyřicetileté Inéz se zhroutí svět, když jí její milovaný muž oznámí, že čeká dítě s jinou ženou. Inéz nemá žádnou kariéru a vzdělání, jelikož celý život obětovala kariéře svého manžela. Ten jí s vystěhováním ochotně pomáhá a hledá pro ni to nejvhodnější místo k žití.

S Inéz procházíme těžkým obdobím po rozchodu, hledání práce a začátky života nového, kdy si začne uvědomovat, že rozvod není koncem jejího života. Najevo také vyjde fakt, že jí manžel nenechal ani část jejich společného majetku a že lidé kterými se obklopovala za moc nestály. Časem začne rozeznávat pravé přátele a začne nový život s novými výzvami.

Na knihu jsem se díky jejímu tématu těšila – vždy mě zajímají pocity a také jak se s takovouhle situací dokáže někdo vypořádat. Šampaňské a heřmánkový čaj pro mě ale byly obrovským zklamáním a z knížky jsem si odnesla tak možná chuť na ten heřmánkový čaj.

Kniha není nějak extra špatná, ale řekla bych že podprůměrná ano. To že je předvídatelná by zase takový problém nebyl, ale kniha je zároveň i hrozně málo poutavá. Do děje mě nevtáhla bohužel ani jednou.

Hodnocení: 50%

Velký Gatsby – Francis Scott Fitzgerald

Dobře.. přiznávám se, že první jsem viděla film a až pak jsem si  řekla, že tuhle klasiku si prostě musím přečíst. Jediné čeho na této knize lituji je, že jsme ji v maturitní četbě neměli!

Knihu vypráví mladík Nick, který se přestěhuje do Spojených států. Ubytuje se v malém domečku u jezera. Dveře do tohoto podivného světa mu otevře sestřenice Daisy – žena, která žije s bohatým mužem a v manželství, ve kterém není vše tak, jak se z větší dálky zdá. Když Nick objeví svého tajuplného souseda, je vpuštěn do opravdového šílenství, které dříve nezažil. Obrovské párty, bavící se masy lidí a neskutečné množství peněz, které se všude kolem rozhazují.

Víc už vám ale neprozradím. Snad jen to, že příběh je mnohem hlubší a protkaný láskou. Velký Gatsby je hluboký příběh s hlubokými myšlenkami, které nás nutí zamýšlet se nad povrchností, osudem a osobnostmi lidí.

Většinou se mi kniha líbí více než film ale v tomto případě bych ráda podotkla, že film vám k této útlé knížečce dotvoří tu část, která knize chybí. Film je plný emocí a já jsem ho prožila o něco více, než knihu.

Nenechte se odradit tím, že kniha vyšla už před nějakou tou generací. Možná proto má právě své jedinečné klouzlo 🙂

Hodnocení: 95%

*Film doprovází super písničky od Lany Del Rey, které vás určitě nemohly minout.

Harry Potter a Kámen mudrců – J. K. Rowling

Už asi deset let mám doma to roztomilé kompletní balení Harryho Pottera v boxu, ale jaksi na něj asi nebyl správný čas. Kdysi jsem přečetla první dva díly, ale ty ostatní už jsem viděla pouze jako film. Taková škoda a tak se stydím! Takže jdeme na to a teď už si konečně všechny díly přečtu!

První díl Harryho Pottera vypráví příběh jedinečného chlapce vlastně už od jeho narození. Harry prožívá svá první kouzla a objevuje kouzelnický svět. Myslím, že více k ději opravdu říkat nemusím, protože kdo by ho neznal, musí žít snad na úplně jiné planetě, nebo být mudla 🙂

J. K. Rowlingová vystavěla dokonalý kouzelnický svět, který už asi nikdo nepředčí. Všechny ty úžasné detaily, které v knize tolik hltáte protože ve filmu pro ně už nezbylo místo. Tím ale rozhodně nechci říct, že by byl film o něco málo hezčí než kniha – vidět ten kouzelnický svět naživo je prostě boží.

No zkrátka a dobře už se moc těším na další díly protože tenhle nádherný svět kouzel mě zase uchvátil. Na cestovatelskou mapku jsme si s Davidem přidali taky spoustu míst, kde se Harry natáčel a která si prostě nemůžeme nechat ujít.

Hodnocení: 95%