Česká republika/Cestování/Deníček/Evropa

Pravčická brána a most Bastei – ze severu Čech do Německa

Publikováno od autora: Kateřina Čabajová / 0 komentářů

Na světe je tolik míst, která bych chtěla navštívit a tak málo času. Cestujeme vždycky když máme čas a chuť, jednou doufám bude na cestování spousta času a my si nebudeme muset odpírat pomalé cestování. O tom si ale povíme jindy 🙂

Dnes pro vás totiž mám tip na výlet, který se dá stihnout během jednoho dne. V mém případě dokonce i z Moravy! 😀 Jedná se o dvě místa, jak už jste si přečetli v názvu – Pravčická brána a most Bastei.

Most Bastei byl v poslední době hodně zmiňován na instagramu a taky to tak na místě vypadalo. K samotnému mostu jdete cca 800 metrů od placeného parkoviště (myslím, že se platí 3 eura). Příroda v okolí je nádherná, určitě by stála za navštívení i další místa v okolí. Most je ale sám o sobě kouzelný. Škoda jen, že se sem valí hrozné masy turistů.

Jak jde vidět na kvalitě fotky – byli jsme tu zrovna v pravé poledne. To se po cestách kolem mostu valily opravdu doslova proudy lidí. Trasy značí chodníky se schody, po kterých se kolem mostu procházíte. Určitě se sem někdy vrátím pro lepší fotku, nicméně to ale bude brzy ráno, abych měla možnost načerpat i trochu atmosféry samotného místa 🙂

Pravčickou bránu si pamatuji jako dítě, když jsme s rodiči a se školou chodili po Českém Švýcarsku. Hrozně mě mrzí, že tak málo znám Česko a jednou to plánuji určitě napravit, máme tu spoustu míst, která za návštěvu rozhodně stojí.

Pravčickou bránu najdete po asi 2,5 kilometrové procházce od parkoviště do kopce. Cesta vede lesem a na vrcholu najdete spoustu vyhlídek a všude kolem vás bude obklopovat nádherná příroda.

Anglie/Cestování/Evropa

Londýn – tipy na místa nejen z Harryho Pottera

Publikováno od autora: Kateřina Čabajová / 0 komentářů

V Londýně jsme byli jen na otočku, protože letenky za 525 Kč jsme tam přeci jen nemohli nechat 🙂 V našem termínu (2. – 5 března), nás Londýn nepřivítal úplně přívětivě, venku byla ještě dost velká zima a většinu času i pršelo, takže vytahovat foťák ani moc nesálo za to, dnešní článek bude tedy spíše povídací.

S výhodnými letenkami jsme taky dostali super nevýhodné časy odletu – pozdě v noci a hodně brzy ráno, zajímavý byl ale odlet z Pardubic, což se nám hodilo. Na Londýnská letiště si dávejte pozor – všechna (až na jedno) jsou od Londýna vzdálená i přes 30 km. Musíte tedy po příletu počítat i s tím, že vás něco bude stát doprava z letiště na ubytko.

Ubytování jsme si tentokrát taky nezvolili moc vhodně. Všechna za rozumnou cenu už byla vybraná a tak jsme si museli vzít jedno o trochu dál, na mapě to vypadalo jako docela kousek. Asi tušíte, že nebyl 😀 Po příletu jsme si vzali uber, jinak bychom dojeli až někdy nad ránem. Měli jsme štěstí na ukecaného pana řidiče, který nás do všeho zasvětil. Po téhle cestě se Londýn nezdál zase až tak růžový – řidiči musí platit velké daně, různé poplatky za průjezdy po určitých silnicích a o pokutách radši nemluvě. Díky hodně striktním omezením rychlosti jsme na ubytko jeli asi hodinu a půl.

V bytě nás přivítal obrovský černoch, který si z nás dělal celou dobu srandu, nicméně se nesmál a byl spíš děsivý 😀 V hodnocení přes airbnb ho všichni opěvovali za vřelé přivítání. No, my jsme se po tom přivítání doma už moc nezdržovali a raději byli celé dva dny venku 😀

Hlavní náplní našeho programu měla být návštěva slavného Harry Potter Warner Bros Studia, ale i když jsme měli  letenky zarezervované přes 2 měsíce, lístky se nám sehnat nepodařilo. Celkově byl pro nás ale Londýn jedním z nejdražších výletů, na kterých jsme byli (a to jsme ani nešli na toho Harryho 😀 ).

Po Londýně se vyplatí jezdit s celodenní jízdenkou na autobus (cca 5,80 liber), kterou si koupíte v obchodech označených logem Oyster. Můžete tak neomezeně jezdit různými autobusy. Pro nás to bylo kvůli blbé lokalitě ubytování výhodné. Teď už ale k místům, která jsme navštívili.

Kings Cross – must visit všech fanoušků Harryho Pottera jsme si říkali! Na mém instagramu najdete stories z tohohle povedeného místa „bez lidí“. V realitě je dvou hodinová fronta u zdi, kde se vždy dva lidi vystřídají, focený si vybere tu správnou hůlku, vzadu mu lidé podrží šálu a vyfotí se fotka. Potom se to celé opakuje nanovo. Vedle najdete obchod s tématikou Harryho Pottera a nechybí ani fronta na vstup do obchodu. Totální blázinec.

St Pancras – Plácek u luxusního hotelu, ze kterého vzlétalo létací auto ve filmu.

One New Change – Krásný výhled ze střechy obchodního domu.

Millennium Bridge – Most, který smrtijedi zničili v šestém díle Harryho 😀

Chinatown Gate – Celkově čínská čtvrť byla moc hezká, před vstupní bránou najdete výborné pekařství.

Piccadilly Circus – malé „Times square“, přemístila se sem Hermiona během útěku před smrtijedy.

Maison Bertaux – nejstarší pekárna.

Soho – hipsterská část města.

A klasická místa jen zmíním, abyste na ně nezapomněli 🙂
Tower of London, Tower bridge, London eye, Downing Street, Buckinghamský palác, Národní galerie (zdarma vstupné), Trafalgarské náměstí, Houses of Parliament, Westminster Abbey, Big Ben (opravující se), Katedrála svatého Pavla, Shakespeare’s Globe a Churchill War Rooms – ocenění za největší frontu ever.

Z Londýna si ale nejvíc pamatuji věci, které jsem viděla poprvé. Jako třeba policistu honícího lupiče přes dvě ulice, přesně jako z filmu a taky páskou ohraničené místo, lidi v ochranných oblecích, rouškách a s divným pytlem ležícím vedle nich jako v kriminálce Miami! 😀

Belgie/Cestování/Evropa

Brusel – město Evropské unie a muzeí

Publikováno od autora: Kateřina Čabajová / 0 komentářů

Mají tam nejlepší wafle, jaké jsem kdy jedla.

Konec dnešního článku 😀

Dobře, níže bude, kde je můžete koupit, když tak prosíte 🙂

Brusel byl jednou z našich zastávek na prodloužený víkend. Známý je především tím, že tu sídlí Rada Evropské unie a tak je považováno za město EU a znát je to opravdu na každém rohu. Bohužel ale jen různými sochami, památníky a připomínkami. Jinak je Brusel opravdu hodně špinavé město, nemá snad dokonce ani na Řecko.

Když jsme vystoupili z autobusu co nás vezl z letiště, docela jsme se vyděsili. Předpokládali jsme že je to jen blbou čtvrtí, dost podobně ale vypadá i zbytek Bruselu, to nás dost překvapilo.

Ubytování jsme měli klasicky přes Airbnb, tentokrát u jedné vietnamské rodiny se srandovním psíkem. Celkově nás ubytování přes tenhle portál hrozně baví, protože nikdy nevíte co máte čekat 😀

Jelikož se nám město moc nelíbilo, udělali jsme si z Bruselu město muzeí a byli jsme převážně v nich. Níže přikládám, co jsme za těch našich pár dní stihli vidět.

Muzeum čokolády (Belgian Chocolate Village Museum) – v Bruselu jich najdete spousty, my jsme byli kousek od Baziliky Sacré-Coeur u které jsme bydleli. V muzeu také vzali Davidovu občanku jako výměnu za průvodce a při vracení nám ji zapomněli dát zpět, střídaly se totiž asi směny pracovníků. Vtipné bylo, že jsme to zjistili až na letišti asi v pět ráno, když jsme měli nastupovat do letadla. Pár minut jsme se hádali s obsluhou letišti, která nám říkala že nás v žádném případě dovnitř nepustí i když máme kopie pasu i občanky, kterýma se můžeme prokázat. Po dalších deseti minutách přišla s tím, že ji to nadřízený schválil a její chování k nám bylo o 180 stupňů jinde. Občanku nám pak bez problémů muzeum poslalo domů 😀

Centrum se dá hezky projít pěšky, takže jsme nevyužívali žádný z dopravních prostředků a dostali jsme se všude, kam jsme potřebovali. V centru jsme viděli zahrady Le Botanique, St Michael a Gudula Cathedral, Mont des Arts, Royal Palace of Brussels, Abbaye de la Cambre.

Kousek od centra najdete kostel Notre-Dame de Laeken, Castle of Laeken a konečně známé Atomium, na které si stejně asi pamatuji nejvíce. Celkově mě dost mrzelo, jak to vypadalo kolem téhle známé stavby, nicméně zklamaná jsem takhle byla z celého Bruselu. Co mi ale vylepšovalo náladu byly wafle, které byly všude a my jich také dost spořádali. Ty co za to ale stojí nejvíce najdete právě pod Atomiem. Šli jsme si pro ně čtyřikrát a to fakt nekecám 🙂

Kromě skvělých waflí najdete pod Atomiem i venkovní muzeum zmenšenin států, měst a známých budov. Bylo tu sice dost dětí, ale my jsme se dost bavili. Vyhraňte si na projití ale dost času, i když se to nezdá, muzeum zmenšenin je dost rozsáhlé.

 Z muzeí se nám nejvíce líbilo Museum of Natural Sciences které je moc hezky zpracované a Autoworld, kde se zabaví milovníci aut i lidé jako já ,co jsou rádi, že rozeznají značku, která je vyrábí 🙂

 

 

Cestování/Evropa/Rakousko

Hallstatt – městečko obklopené horami

Publikováno od autora: Kateřina Čabajová / 0 komentářů

Do Hallstattu jsme se vydali jeden zimní pátek. Do okolí jsme dojeli pozdě večer, našli místo na spaní a druhý den brzy ráno se vydali přímo do Hallstattu.

Před městečkem je docela dlouhý tunel a uprostřed tunelu najdete parkoviště s výhledem na část Hallstattu. Nějací cestovatelé tu dokonce i spí, je dobré přijet opravdu hodně brzo a auto nechat tady.

I přesto že jsme na místě byli už kolem sedmé, se sem začínali sjíždět auta a hlavně narvané autobusy čínských turistů.  I tak má město obrovské kouzlo a je úžasné si ho projít, ještě když jsou hory zasněžené. Chvílemi si připadáte jako v nějaké zimní pohádce 🙂

Dopoledne se tu ale začíná objevovat opravdu velké množství lidí a místo tak ztrácí na svém kouzlu. Nebudete mi věřit, ale nikde jsem neviděla tolik reklam s asiaty jako tady. Přímo v centru Hallstattu na vás všude koukají asiati z billboardů.

Městečko jsme si stihli projít ještě než se objevily davy lidí, takže dopoledne jsme utekli nad město do hor, kde je spousta tras. My jsme zamířili k vodopádům.

I když jsme se k nim úplně nedostali, procházka to byla krásná a všechny ty hory kolem.. Prostě kouzelné místo, určitě se sem vydejte 🙂

Cestování/Kanárské ostrovy/Španělsko

Tenerife – lednové cestování rájem

Publikováno od autora: Kateřina Čabajová / 0 komentářů

Kanáry jsou známé svou oblíbeností u digitálních nomádů – lidí, kteří si vydělávají online a u toho cestují po světě. Především to pak bývá v zimním období, kdy unikají před českou zimou za teplem 🙂

A byly ještě lepší, než jsem si myslela že budou. Najdete tu spojení mnou milovaného Španělska a k tomu něčeho vzdálenějšího, přeci jen už jsou kanáry na úrovní Afriky a oproti pevninskému Španělsku je to znát.

Tenerife jako takové je moc krásný ostrov a má všechno, co zbožňuju. Je tu krásná příroda, oceán, španělština a srdeční lidé. Byli jsme tu od 18. do 22. ledna, půjčili jsme si auto a stihli objet celý ostrov. Už teď ale můžu říct, že se sem určitě vrátíme a jako jedna z mála míst si dokážu představit, že právě tady bych chtěla nějakou část života žít. Jelikož jsme tu byli v lednu, počasí bylo okolo 20 stupňů, někdy i o pět stupňů míň, což je pro mě ale ideální počasí na procházky. Co nám trošku vadilo – na místě, kde jsme přes airbnb spali, nebylo žádné topení, takže uvnitř byla často větší zima než venku. Za to jsme ale byli na hodně místech sami, nebo s místními, což bylo skvělé.

Ještě před odletem jsem zjistila, že jsem ve svém jméně udělala chybu a z Kateřiny byla Katerřina 😀 Tak jsme se trochu báli, aby nám na letišti nedělali problémy, pár takových zkušeností totiž už máme. Naštěstí ale vše proběhlo v pořádku, kontrolovali nás jen jednu cestu a to si toho nikdo nevšiml. Letenky jsme sehnali za cca 1400 Kč za zpáteční letenku (z Berlína), takže oprava jména by nám za to nestála. Let trval okolo okolo pěti hodin, což v Ryanairu fakt nechcete, byl to snad nejvíc nepříjemný let za celou dobu co lítáme.

1. den jsme hned po příletu vyzvedli zarezervované auto – hrozně jsme chtěli Fiata 500, takže bylo jasné, jaké auto bude naše 🙂 Na ty tři dny nás auto vyšlo něco málo pod tisícovku bez pojištění. Pojištění se nám snažil na místě vnutit hrozně nepříjemný pán v půjčovně za čtyřikrát větší cenu, než stálo samotné auto.

Ubytko jsme měli přes Airbnb v oblasti El Toscal poblíž Los Realejos u místního pána, který byl hrozně milý, po pár dnech už nám přišel ale milý až moc 😀 Nicméně první den nás provezl po okolí našeho ubytka, což bylo super a taky jsem po dlouhé době měla možnost si procvičit svojí bídnou španělštinu 😀 Zbytek dne už jsme se byli jen projít, nakoupit a pak jsme nabírali síly po únavném letu.

2. den byl asi nejnaročnějším ze všech, zároveň ale i nejteplejším, takže jsme se konečně zahřáli 🙂 První a zároveň jeden z nejvíc super zážitků byla cesta na pláž Los Patos. Byla to první černá pláž, na kterou jsme si kdy stoupli a byla úžasná. Dávejte si veliký pozor na oceán mimo letní období, je opravdu hodně rozbouřený a za tmy se sem rozhodně nevydávejte. Za dne je to ale naprosto úžasné místo. Cesta k pláži nebyla úplně jednoduchá, musíte slézt z dost vysokého útesu a občas seskočit z veliké výšky. Na pláži jsme ale byli úplně sami a cítili jsme tu neskutečné spojení s přírodou kolem nás.

Celé Tenerife jsme hledali vyhlídky pomocí mapy.cz a zastavovali se na spoustě z nich, zkuste si taky nějaké najít, všechny tu stojí za to 🙂 Jednou co mám označenou je Costa de Acentejo, jedná se o vyhlídka u domečků, můžete se tak zase o kousek přiblížit místním a potom se vydat na okruh po pobřeží.

Barevným městečkem San Cristóbal de La Laguna jsme jen projeli, zastavili jsme se ale na pláži del Pozo – vybrali jsme si pláž o kousek dál, del Pozo se nám moc nelíbila. Návštěvu pláží můžete spojit s procházkou městem po promenádě kolem oceánu a na konci navštívit místní baziliku.

Santa Cruz de Tenerife nás trochu zklamalo, bylo plné nákladních lodí. Pokud ale chcete vystoupat na nejvyšší vrchol a zároveň vulkán El Teide, k návštěvě úplného vrcholku potřebujete ale potvrzení, které získáte v kanceláři právě v tomto městě.

Další známou vyhlídkou byla  vyhlídka na pláž Terez – Mirador Las Teresitas. Vyhlídka byla dost frekventovaná, vede k ní klasická horská úzká silnice. Tentokrát jsem ale nemusela řídit já, takže jsem si jen užívala ty nádhery a neumírala strachem 🙂 Pláž Las Teresitas je jedna z uměle vytvořených, písek z ní je prý dovezen ze Sahary. Přirozená barva pláží na Tenerife je totiž černá.

V horách jsme ještě zastavili u vyhlídky mirador El Draquillo, ze které uvidíte nádherné výstupky z moře. Navštívit můžete i okolní vyhlídky, každé místo kde zastavíte je prostě úžasné

Ve tmě jsme se rozhodli jet k modernímu majáku Faro Punta del Hidalgo. Po cestě jsme lehce zabloudili a navigace nás vedla dost pochybnými uličkami mezi banánové plantáže. Asi tu nebudu rozvádět, jak moc jsme byli naštvaní když jsme na konci asi patnácti minutové divné cesty, která měla k majáku vést (jasně že jsme se nepodívali na jinou navigaci, apple navigace prostě zase zradila) našli zavřená vrata. I přesto, že jsme měli maličké auto, byla cesta tak hrozně úzká, že jsme se prostě nemohli otočit, z obou stran byly tlusté betonové zdi. Co bych tam dělala sama netuším, David se naštěstí nezhroutil a několik minut vycouval na o trochu širší místo, kde jsme se po pár centimetrech zvládli otočit. Alespoň víte, proč je dobré zvažovat u půjčování auta pojištění! 😀

3. den jsme měli v plánu západ ostrova. V půlce dne nás ale zastihla obrovská bouřka, takže všechna místa jsme nestihli. Nejblíž našeho ubytování byl strom Drago Milenario, což je nejstarší „dračinec“ na světě. Ve městě se nachází spousta podobných obrovských stromů, tak si dejte pozor, ke kterému dojdete, my jsme se chvilku nechali vést Davidovo instinktem a samozřejmě jsme došli k jinému 🙂 K tomu přes 800 let starému a tedy nejstaršímu dračinci se dostanete pouze když si koupíte vstup do zahrad za asi 5 eur, což se nám nechtělo. Později jsme o ulici vedle jsme našli altánek s výhledem na celý strom, takže vstup do zahrad určitě není potřeba (pokud tedy nejste milovníci květin 🙂 ).

The natural pools of Garachico Caletón – přírodní „bazén“ a oceán v plné síle.

Nejzápadnějším místem ostrova je vyhlídka Mirador Punta de Teno s majákem Punta de Teno. Za návštěvu stojí i nejnavštěvovanější vesnička Masca, která je umístěná přímo v pohoří Teno. Moc se nám líbily i treky v okolí, můžete si vybrat kratší či delší, výhledy byly všude dechberoucí 🙂

Naopak všude opěvovaný skalní útvar los Gigantes, na který vidíte naváděcí cedule už asi 30 km daleko, nás moc neokouzlil. Místo je hodně turistické a výhledy si asi prostě víc užíváme v přírodě než ve městech.

Náš poslední a to 4. den měl být věnovaný nejvyššímu bodu Tenerife – Pico de Teide. Nahoru se dá vyjet lanovkou, nicméně pod lanovku musíte vyjet docela dlouhou cestu horami. Nás asi po necelé hodině jízdy zastavily zátarasy skoro u lanovky. I přesto, že u oceánu bylo docela příjemně, takhle vysoko už bylo náledí a po cestě několik nehod, takže silničáři byli nuceni cestu k lanovce uzavřít. Po půl hodině čekání jsme se otočili a jeli zase zpět. Alespoň máme o jeden důvod navíc se na Tenerife vrátit!

Zbytek dne jsme prozkoumávali Los Realejos a užívali si poslední chvilky té úžasné atmosféry 🙂

Asie/Cestování/Thajsko

Poslední den v Thajsku a Doha

Publikováno od autora: Kateřina Čabajová / 0 komentářů

Poslední den strávený v Thajsku jsme už vesměs jen odpočívali. Z Lanty jsme sem dojeli dodávkou, která byla narvaná k prasknutí, byli jsme totálně zabarikádovaní kufry a když jsme z auta vystupovali, museli jsme je doslova přelézt 😀

Naše poslední ubytování bylo zároveň asi nejhezčím a cenově i dost výhodným. Lokalitou jsme vybírali místo poblíž letiště, abychom se mohli brzo ráno snadno dostat na letiště a neplatit spoustu peněz za taxík. Součástí hotelu byla i restaurace, takže všechno v jednom, jen na poslední thajskou placku s banánem jsme si prostě museli zajít. Okolí bylo plné místních, žádní turisti v dohledu, to se i odráželo na cenách jídla – palačinka nás stála polovinu normální ceny.
Odkaz na ubytování:
https://www.airbnb.cz/rooms/19701592?guests=1&adults=1

Po rozloučení s Thajskem (a kočičkami na ubytování) na nás čekala Doha! Z letiště můžete bez problémů vyrazit do města, stačí si koupit celodenní jízdenku u výstupu z letiště a vzít si do centra jeden z autobusů hromadné dopravy.

Doha byla nečekaně klidné město, mrakodrapy ve stylu Dubaje ale skoro žádní lidé na ulicích. Prošli jsme si Promod Doha City Center, což je klasický obchodní dům, nahoře ale naleznete spoustu rozmanitého jídla. Hodně mě bavilo pozorovat rodiny okolo nás, rozdílná kultura je tu znát na každém kroku.

Za tmy jsme se svezli zpět ke známé soše The Pearl Monument a udělali si dlouhou procházku po nábřeží, směrem k muzeu Museum of Islamic Art, které je dokonce zdarma.

Doufám, že se vám cestopis z Thajska líbil a neváhejte se na nás obrátit s otázkami 🙂

Pro slevu z airbnb použijte tento odkaz, můžeme si tak navzájem zařídit levnější ubytko! https://www.airbnb.cz/c/katerinac121?currency=CZK

Asie/Cestování/Thajsko

Koh Lanta – Thajská kuchařská škola a výlety po Lantě

Publikováno od autora: Kateřina Čabajová / 0 komentářů

Klidné místo odpočinku, to by měla být Koh Lanta. Noooo, milé to tam bylo, ale asi jsem čekala větší klid, po relativně rušných dnech jsem se na Lantu dost těšila. Co se týče ubytka, měli jsme tu nejhorší ubytko za celý pobyt. Asi jsme úplně neměli věřit fotkám, ale když ono to vypadalo fakt krásně 😀 Realita byla trochu jinde, v pokoji jsme měli mini okno kterým jsme koukali na zeď baráku přilepeného na náš, všude byla hrozná špína a každý den jsme dostávali stejně suchý toast k snídani. Musíme ale uznat, že ubytování nebylo nijak drahé, ale kdyby nám v pokoji celé 4 dny nebyla cítit kanalizace a pravděpodobně ten rozkládající se odpad v moři pod námi, rádi bychom si připlatili. To máme beztak za to, že jsme chtěli bydlet v domku na kůlech v moři, stejně jako v bungalovu na Phi phi 😀

Nejzáživnější věcí na Lantě pro nás byla škola vaření – Cookery thai school. Asi nebudu zmiňovat jak dlouho jsme místo hledali, mysleli byste si, že jsme úplně marní 😀 Na kurz jsme se nakonec úspěšně objednali a další den pár hodin vařili – s ostatními účastníky jsme hlasovali o 4 jídla která si připravíme, potom jsme je společně uvařili a následně snědli. Bylo super jíst vlastnoručně uvařené Phad Thai, návštěvy jsou vítány 😀 Během kurzu jsme se dozvěděli spoustu zajímavých tipů, smáli jsme se roztomilé Thajce která kurz vedla a za pár korun jsme si koupili ten nejsuprovější nůž, který se stal oblíbencem v naší domácnosti. Z kurzu si odnesete horu jídla na později a kuchařku s důkladně popsanými recepty. Kurz nám vyšel akorát na Vánoce, takže jsme to měli jako takový Thajský štědrovečerní oběd :D.

Po cestě ze školy vaření jsme se stavili v útulku hned za rohem – Lanta animal welfare, kde jsme vyrobili pár hraček pro pejsky na společném workshopu, pohráli si se zvířátky a já jsem pomazlila všechny kočičky, které se nechaly 😀 V útulku bylo spoustu dobrovolníků a za příspěvek si můžete vybrat nějaký předmět z útulkového „merche“.

A teď k tomu obávanému vodopádu – Khlong cha waterfall. Dobře, po cestě nebylo nic, co byste nečekali, prostě džungle, hmyz a dokonce i neochočené opičky. Ale pro citlivku jako jsem já na mě byla tahle džungle trochu moc husté a divím se, že mě odtamtud David vůbec dostal 😀 Pro představu jsme museli jít většinu cesty řekou, protože to byla jediná část, kde nad námi byly pavučiny alespoň o metr dál. Moje panická hrůza z pavouků se tady asi ještě prohloubila 😀 Samotný vodopád je hezký, jen nebyl tak silný jako na jiných fotkách, asi z období sucha. Lidí se nicméně i přes tu cestu odvahy u vodopádu střídá dost, asi jsem prostě jenom přecitlivělá 🙂

Jedním z posledních výletů byla cesta k majáku Lighthouse Koh Lanta, který se nachází v národním parku. Za poplatek jste bez skútru vpuštěni do areálu s čistými plážemi, majákem, naučným okruhem džunglí a insta houpačkou 😀 Na procházku to bylo fajn, ale mě prostě nedalo to, že bylo vidět jak moc je to udržované oproti jiným částem Thajska.

 

Asie/Cestování/Thajsko

Koh Phi phi – první ponory a plavání se žraloky

Publikováno od autora: Kateřina Čabajová / 0 komentářů

Phi phi byl prostě jeden z ostrovů, které jsme nemohli minout. Pokud jste viděli film Pláž s DiCapriem, nepochybuji, že o tom sníte taky. Než jsme dojeli na místo, nedokázali jsme si představit, jak maličký celý ostrov je. Nenajdete tu žádné silnice, ostrov je protkaný malými chodníčky s jednou hlavní ulicí přímo u moře. Dostanete se sem pouze trajektem, nebo rychlo lodí.

Fascinující bylo si to všechno spojit a uvědomit si, že všechny suroviny, co lidé využívají, převáží místní na takových vozících ručně tlačících po celém ostrově, páni. Když jsme viděli spousty kil věcí, které místní vykládali z lodi co přijela, trochu jsme se potili s nimi. Dodávka potravin je na ostrově docela znát, i v supermarketech najdete produkty o něco dražší.

A abychom se nenudili, vybrali jsme si ubytko snad v největším kopci na ostrově 😀 Odkaz vám sem hodím, nicméně ho vůbec nedoporučujeme. O kopec ani tak nešlo, rádi se procházíme, ale ty bungalovy byly docela hrůzostrašné. Všechno bylo špinavé, fleky bůhví od čeho na povlečení  a ještě nám recepční před námi odnesla ovladač ke klimatizaci, protože ten jsme si nepřiplatili 😀 I přes tuhle hrůzu jsme si ale ostrov užili a mám z něj jedny z nejsilnějších zážitků celého Thajska.
Ubytování (19. – 22. 12.):
https://www.booking.com/hotel/th/pp-ingphu-viewpoint.cs.html?label=gen173nr-1FCAEoggI46AdIM1gEaDqIAQGYAQW4ARfIAQzYAQHoAQH4AQuIAgGoAgO4Avbt–UFwAIB;sid=87d032eeba07d6f53406745116440a98

Po cestě na viewpointy jsme se ale potkali s Čechy, kteří nás uklidnili, jejich ubytko bylo dokonce přes džungli za obrovskou skálou 😀

Cestou jsme zjistili, že viewpointy jsou po cestě dokonce 3 místo jednoho. 1. a 2. jsou hned za sebou, najdete je velmi jednoduše, všude po městě k nim vedou ukazatele. Zaplatíte drobný poplatek a schody se dostanete na viewpoint 1, pro turisty upravenou zahradou pak na viewpoint 2, ze kterého asi znáte většinu fotek. My jsme na místě pobyli jen chvilku, protože bylo zrovna před západem slunce a bylo tam hrozně moc lidí. A taky komárů. I přesto že jsme měli Predátor do tropů, komáři byli naprosto imunní a z nás se stala potrava večera. Viewpoint 3 najdete přes mapy.cz, je to opravdu mnohem příjemnější místo než předešlá zmíněná. Zaplatíte asi 20 bahtů vstup a dostanete vychlazenou lahev vody, která se opravdu hodí a na dřevné terase pozorujete obě kouzelné strany ostrova.

Na Phi phi jsem strávila i své 21. narozeniny a všechno se nějak sešlo na tento den, takže jsme se zastavili až večer na drinku ve známém Banana baru, kde je možné si drink vzít na střechu a relaxovat v takové thajsko-hipster atmosféře.

Brzy ráno jsme měli domluvené potápění. Nebylo to úplně dobrovolně, nikdy jsem se totiž nepotápěla a mám hrozný strach z lodí, je mi na nich vždycky špatně. Natož na otevřeném moři, žejo. Původně jsme chtěli jet šnorchlovat, ale když jsme došli k doporučené společnosti, co šnorchlování organizuje (https://www.diving-in-thailand.net/), dozvěděli jsme se, že jsou moc ostré vlny a v termínu kdy jsme měli prostor pro výlet to výhledově ani lepší nebude.

Na to, od koho si výlet kupujete si dejte veliký pozor. Výlety nabízí Thajci na celé hlavní třídě, nejotravnější byl ale nějaký běloch a jeho parta, kteří na vás pokaždé když jste prošli okolo něco pokřikovali – když kolem jdete třeba 10x denně, už vás to trochu vytáčí. Ale to jsem odbočila! Jednoduše dobře vybírejte, s adventure clubem jsme byli moc spokojení (vděční jsme byli hlavně za angličtinu, všechno nám dopředu a srozumitelně vysvětlili). Je sice fakt, že si za služby dost připlatíte, ale věděli jsme, že jsou zodpovědní a nenechají nás někde utopit.

Po dlouhé diskuzi jsme se tedy rozhodli pro scuba diving, což je klasické potápění s bombou na zádech, my jsme měli zaplacené dva ponory do hloubky 12 metrů s možností vidění želviček a žraloků, na které jsem se hrozně těšila. Ale potápění? uuuuf. Po shlédnutí instruktážního videa jsme museli vyplnit dotazník o našem zdravotním stavu s asi 50 ti otázkami na různé onemocnění a kvůli mé štítné žláze jsem musela ještě na místní kliniku pro potvrzení. Klinika byla nádherná a všichni byli moc příjemní, ale i tak to nebylo nic příjemného, tak si když tak o potvrzení na potápění zažádejte u svého lékaře ještě v Čechách. Zdravotnictví nemůžeme úplně posoudit, byli jsme pouze v této soukromé klinice, ale ta byla opravdu skvělá, potvrzení stálo cca 500 bahtů. V Thajsku jsme ale viděli i dost zfetovaných místních, třeba Phi phi se pyšnilo tetovacími salony na každém rohu, ve většině případech dokonce hned vedle baru. Docela klasické bylo vidět personál co se navzájem tetoval, salónů totiž bylo obrovské množství takže když byl uvnitř zákazník, byla to náhoda. Po celém Thajsku pak vidíte pozvánky na různé drinky z houbiček a podobné srandy.

Teď už ale k samotnému potápění, které bylo naprosto úžasné! Špatně mi sice trochu bylo a bála jsem se neskutečně, hlavně při prvních zkouškách dýchacího přístroje pod vodou, ale ten pocit být tak hluboko pod hladinou je nepopsatelný. Nakonec jsme se nechali ukecat i ke koupení fotek, tak jsem vám sem některé přiložila. Na žraloky jsme sice štěstí neměli, ale viděli jsme spoustu zajímavých ryb, korálů a želvy.

Když jsme dojeli z potápění, skočili jsme jen rychle koupit klobouk (nasadím ho totiž vždycky až když mám úplně spálený obličej, jsem prostě nepoučitelná 😀 ) a vyrazili směr šnorchlování thajskou long boat – typická thajská loď z obrázků s motorem, kterým se při ovládání ručně otáčí. Tento výlet jsme měli zase na doporučení, pořádala ho totiž blondýnka z Česka, která už v Thajsku nějakou dobu žije se svým thajským manželem. Vyšlou s vámi na výlet do lodi jednoho řidiče a průvodkyni, my jsme měli velké štěstí a celý výlet jsme si moc užili.

Nechápu proč, ale na long boat mi vůbec špatně nebylo a to jsme projezdili celé odpoledne. Za těch pár hodin jsme stihli vidět Monkey beach, nádhernou zátoku Wang long bay, ostrov Phi phi lee, vikingskou jeskyni, Pileh bay, Maya bay (tady se natáčel film Pláž, jen je momentálně zavřená kvůli obnově korálů) a Lohsamah bay.

Šnorchlovat jsme mohli kdekoliv jsme chtěli, délka pauzy byla taky na domluvě. Zaplavali jsme si dokonce i s mými vysněnými žraloky a viděli bioiluminiscenční plankton. Co víc? 🙂 Výlet je to opravdu fajn, navíc vám Češka dá tipy na místa k vidění a dostanete i slevu na různé trajekty.

Asie/Cestování/Thajsko

Phuket – záchranná sloní stanice, thajská vila

Publikováno od autora: Kateřina Čabajová / 0 komentářů

Na Phuket jsme se přemístili pomocí dálkového busu za super cenu. Na vlakové nádraží jsme si stopli místní autobus. Tip na cesty po Asii – na nádražích mají prostě skvělé jídlo! Za málo peněz jsme si tu dali obří porci výborné smažené rýže a čerstvé placky zabalené do trojúhelníčku plněné banánem.

Ubytování jsme si tentokrát vybrali v Thajské vile. Jednalo se o veliký komplex thajských tradičních vil, které se postupně opravují. Rádi by tím zachovali místní tradiční obydlí a nechali do něj nahlédnout turisty. Na fotkách ubytování vypadá skvěle, nicméně jsme od něj čekali trochu víc, bylo to naše nejdražší ubytko. Paní co se o nás starala to ale vyvážila svým přístupem a byla velmi ochotná nám všechno zařídit. Skútry jsme měli tentokrát domluvené přes ubytování, ale pouze zprostředkovaně. Dostali jsme také fajn tipy na místa, která v okolí navštívit.

Ubytko přes airbnb (16. – 19. 12. 2018):
https://www.airbnb.cz/rooms/28270906?guests=1&adults=1

Největší must visit pro nás na Phuketu byla záchranná stanice Elephant jungle sanctuary, kterou jsme se vydali sami navštívit. Samozřejmě jsme si pořádně nepročetli stránky a tak jsme se nedozvěděli, že se tam nedostaneme jinak než přes organizovaný výlet 😀 neměli jsme na výběr a i přes docela velkou částku jsme na to kývli. A kývli bychom znovu, byl to skvělý zážitek! S naší hroznou zkušeností se slony na Srí Lance se toto vůbec nedalo srovnávat. Měli jsme zaplacený dopolední program ve kterém bylo seznámení se slony, příprava jídla a následné krmení, ukázka každodenního ošetřování slonů a koupání, kde jsme slony nejdříve vydrhli a potom se s nimi vykoupali a vysprchovali. Celou dobu nás provázeli mladí lidé, kteří si práci se slony užívali a říkali nám různé zajímavosti. Bylo krásně vidět, že sloni jsou schopni se učit a že to jde i bez bodců, na slova „cvičitelů“ totiž skvěle reagovali.

Cestou na slony jsme alespoň ale objevili skrytou Banana beach, která určitě stojí za návštěvu. Další pláží byla Naithon beach, ta je přímo v centru, ale po ránu bez lidí je moc krásná. Zbylé pláže, které jsme navštívili: Mai khao beach, Layan beach, Surin beach, Karon beach.

Někdo má tour de bar a my máme.. tour de waterfalls 😀 Často jsou vodopády jedny z hlavních bodů, které musíme vidět, nicméně tady se mi to nějak přestalo líbit. Vodopády jsou totiž logicky někde v džungli a co je v džungli? Spousta hmyzu ale především pavouků. Cesta, která mě hodně děsila byla k Bang Pae Waterfall, kde jsem taky viděla největšího pavouka v Thajsku, ale to jsem ještě nevěděla co přijde.. více se dozvíte v dalších dílech cestopisu 😀 Vodopád Ton sai měl o dost příjemnější přístup, David se vydal i džunglí nad něj, tam mě ale dobrovolně nedostal. Za oba vodopády se platil drobný poplatek před vstupem.

Do Phuketu jsme se vydali na večer, kdy už bylo příjemně. Nejvíc jsme si tu užili Wat phra nang sang což je čínská čtvrť, ve které se skvěle najíte, my jsme se přejedli k prasknutí.

Moc se nám líbil i chrám Big Buddha Phuket, ve kterém jste mohli přispět na stavbu chrámu – přímo jste mohli koupit cihlu, nebo třeba část betonu 😀 Areál je docela rozlehlý, takže když jsme si ho procházeli, zastihla nás příšerná bouřka ve které se prostě nedalo nikam jít, natož odjet na skútru. Takže jsme si dobrou hodinku počkali, neodvážili jsme se ani odběhnout pod sochu.

Zajímavé mi ještě přišly příspěvky na lékařské pomůcky potřebným – buď jste mohli vhodit libovolnou částku, nebo si koupit výrobky, které se prodávaly a částka za ně měla jít právě na lékařské pomůcky.

Patong byl moje noční můra a to jsme tam ani v noci nebyli 😀 Nejrušnější místo plné barů, striptýzů a jiné „zábavy“ která zrovna mě totálně neláká. Ještě než jsme se do Patongu vůbec dostali, byly cestou do města hrozné zácpy. A jelikož jsme měli od půjčovny helmy, které nám vůbec neseděly, rozhodli jsme se je radši nenosit. To jsme ale nevěděli, že je v Thajsku na pokutu, helmu totiž nenosil skoro nikdo. Zjistili jsme to ale záhy 😀 Mávl na nás mladý policista, tak jsme si říkali že si chce asi prověřit bílé lidi a dozvěděli jsme se, že zaplatíme pokutu. Vůbec nám nechtěl vysvětlit, za co vlastně jsme jí dostali tak jsme se ho opakovaně ptali, nic jsme se ale nedozvěděli dobrých pár minut, protože si na hlavní ulici udělali policisté nějaký nástup a za námi začali chodit místní a vysvětlovat nám, co se jako děje. Někteří nám radili, že jsme měli rovnou ujet, jiní tipovali, jakou částku budeme muset zaplatit 😀 Když se policista vrátil, chtěli jsme pokutu zaplatit, ale to jsme nemohli, protože se prý platí někde na policejní stanici. Totálně jsme netušili kde je a když jsme se ptali, jestli tam teda půjde s námi, odsekl, že si máme vzít taxík a už s námi odmítal mluvit.

Za dobu co jsem čekala na Davida, až pokutu kdesi pryč zaplatí, viděla jsem že stavěli každé bělochy, kteří okolo projeli  a Thajcům dávali doporučení, že by příště helmu mít měli. U zmrzliny jsem dokonce viděla i zatýkání Thajce za držení drog a následná selfíčka s policisty a marihuanou 😀

Když David dojel zpět, dozvěděli jsme se, že na dnešek máme nenošení helem předplacené a můžeme jet 😀 Takže helmám zdar!

Asie/Cestování/Thajsko

Krabi – tygří chrám a první dojmy z Thajska

Publikováno od autora: Kateřina Čabajová / 0 komentářů

Po dni v letadle jsme přistáli v provincii Krabi. Každá část Krabi je odlišná, my jsme měli to štěstí, že jsme bydleli v té s lokálními obyvateli.

Bydleli jsme přes airbnb u hodné rodinky, která měla pár pokojů pro turisty a mimo to se živili svým zahrádkářstvím. Taky to byl trochu kočičí ráj 🙂 Skútr jsme si půjčili přímo v ubytování. Odkaz na ubytko (13. – 16. 12. 2018) přikládám. Jendo z nejlepších ubytování, co jsme v Thajsku měli.
https://www.airbnb.cz/rooms/16099422?guests=1&adults=1

V Krabi jsme měli hodně plánů, ale skolil nás jet lag a skoro většinu dní jsme prospali, první dva dny jsme se dokonce budili jen na jídlo a v noci nemohli spát. Celkově jsem většinu Thajska trpěla na nevolnosti – nevím jestli to bylo kombinací jídla a tepla, každopádně jsme se jako vždycky snažili dodržovat základní pravidla (pití pouze balené vody, nekupovat porcované ovoce, při nejlepším vidět do kuchyně..).

Náš první výlet delší než do restaurace na jídlo byl Tiger cave temple – rozsáhlý chrámový objekt. Kromě samotného tygřího chrámu s 1237 schody, můžete navštívit i v názvu zmíněnou jeskyni se sochami tygrů. Nechybí ani svíticí neonové ozdoby za hlavami buddhů 😀 Vydat se můžete i směr wonderland, tedy do džungle s různými jeskyněmi, kde po cestě narazíte na obydlí mnichů.

Taky jsme tu přišli do prvního kontaktu s opravdu drzými opicemi. Na Srí Lance jsme za celý měsíc tak oprsklé nepotkali. V Thajsku ale opice neváhají přebíhat přes batohy turistů, šahat si pro jídlo, které se jim líbí a dost často i nějaký batoh či pytlík odnesou. Nikdy mě ale nepřestane udivovat hloupost lidí, kteří se s opicemi vyfotí, nechají je jim prolézat věci a pak se hrozně diví, když jim opice něco odnese.

Gecko cabane restaurant je jednou z mála restaurací, na které jsem před odletem četla recenze a prostě jsme se tam museli stavět 🙂 Majitel  restaurace je Francouz a spolu se svou ženou Thajkou se osobně o restauraci starají. Od majitele se nám dostalo vřelého přivítání a jídlo bylo také moc fajn.

Moc jsme si užívali projíždění na skútru  a tak se nám povedlo do Shell cemetery dorazit až těsně před západem slunce, takže jsme z hřbitova mušlí moc neviděli, třeba budete mít větší štěstí. Všimli jsme si ale, že je většina pláží přes den placená. My jsme si užili západ na jedné z nich skoro úplně sami.

David mi už nějakou dobu básní o smoothie bowl a tak když jsem objevili, že jedna kavárna poblíž místa kam jedeme je dělá, snídaně byla jasná. Kavárna samozřejmě nebyla jedna z nejlevnějších, ale měla něco do sebe. Všechno tu bylo insta frinedly, do kavárny se dalo vylézt po žebříku a sedět jsme mohli na zemi 😀 Kavárnu najdete u pláže Ao nang. Tato část Krabi nás nicméně (až na tu smoothie bowl) vůbec neoslovila. Byla doslova zaplavená turisty, zlatá část ta, kde jsme bydleli. Původní plán bylo odtud přejet Thajskou loďkou na Railay beach a prozkoumat Princess cave, Railay viewpoint a Princess lagoon, nicméně nám plány zkřížil obrovský liják, za kterého jsme cestu absolvovat nechtěli.

Naším posledním bodem v Krabi byla Hat Noppharat Thara pláž, přezdívaná jako zlatá. Ani ta nás bohužel neoslovila, protože byla opět plná lidí.