Königssee a instagramová koupačka

To víte, že bojuji proti vyumělkovaným insta fotkám a ráda ukazuji reálné fotky míst z cest, nicméně tohle jsem si prostě nemohla nechat ujít! Asi hlavně i proto, že to bylo trochu dobrodrůžo, vlézt pod vodopád do vyhloubeného ďůlku v ne úplně teplém počasí (čti sakra naprd počasí), ale ty fotky se mi prostě tak líbily!

U tohohle insta místa jsme se stavili při cestě zpět z nádherného Slovinska, ale nenechte se zmást fotkami plnými sluníčka. Když jsme přijeli do Německa bylo totiž psí počasí. Původně jsme chtěli dát kromě vodopádu a zmíněné isnta fotky i Orlí hnízdo, ale pravděpodobně bychom vůbec nic neviděli.

Když jsme do Německa dojeli, prošli jsme se městem, udělali si pohodu u Königssee a pomalu začali plánovat procházku za fotkou. Haha, kdybychom tušili co nás čeká, nevím, jestli bych se odvážila 😀 Celou noc padaly provazy deště, ale já se prostě nechtěla vzdát. Ráno už pršelo mírněji a tak jsme se hecli, zaparkovali poblíž místa, odkud cesta vedla a vydali se vstříc lesu.

Přesný popis cesty má na svém blogu Jakub Mařík:
„K vodopádu Königsbachfall se dá dojít nejjednodušeji od hlavního parkoviště u Königssee. Stačí se vydat po značené cestě na vyhlídku Rabenwand (mimochodem krásný výhled na jezero), u ní přelézt zábradlí a dál pokračovat po úzké pěšině.“

Kuba taky zmiňuje, jaká byla cesta k vodopádu pohodička a že jedna z jeho kolegyň šla cestu v žabkách. Haha, to ale nešli po propršené noci. Cesta to byla velmi výživná, všude popadané stromy, listí klouzalo a dost často jsem se propadala kamsi do mokra.

I přesto, že z vyhlídky jsme viděli veliké nic, protože celé jezero bylo zahalené mlhou, zážitek to byl neskutečný. Už z dálky vidíte cedule se zákazem dronů, takže na jednu stranu jsem ráda, že jsme přijeli v takovém deštivém počasí, po cestě jsme totiž potkali jen jeden pár, který se nám dost vysmál, když nás viděl svlékat se do plavek.

Pokud na místo půjdete, dávejte veliký pozor, místo to není úplně bezpečné a o koupání v tůňkách platí to samé. Když jsem se donutila do té hrozně ledové vody vlézt, trochu mě vyděsil výhled dolů, trochu výška to přeci jen byla 😀

Nejúžasnější bylo, když po mně do tůňky vlezl i můj muž, prostě jen tak, protože to chtěl taky vyzkoušet. Asi to zní jako no a co, ale ta voda byla FAKT MEGA LEDOVÁ! Kdybych neměla vidinu té své vysněné insta fotky, asi bych se v tomhle počasí fakt neodvážila. Nelituju toho ani trochu, byl to fakt skvělý zážitek 🙂 Jen dávejte veliký pozor, po té propršelé noci byl vodopád dost silný a sotva jsem se udržela na místě.

I když celou cestu zpět pršelo taky, trochu poodstoupila i mlha nad jezerem 🙂

Slovinsko – 8. a 9. den + Výdaje

8. den se opět nesl ve znamení ranního vstávání na soutěsku. Tentokrát to byla již zmiňovaná, méně známá soutěska nesoucí název Tolmin vstup sem byl 5 eur za osobu a u vchodu jsme dostali mapku s popsanými místy, soutěska se totiž oproti té předchozí i trochu větvila. Tolmin jsme si moc užili, protože tu nebylo zdaleka tolik lidí a ta tyrkysová barva řeky byla neuvěřitelná. Mrkněte sami na fotky, nejsou dobarvené žádným filtrem, přesně takhle to ráno řeka vypadala 🙂

Poté následovala smršť voodpádů! 😀 První byl vodopád Kozjak, který je dost známý a platí se zde 3 eura za parkování. K vodopádu vede hezká stezka, ale samotný vodopád nešel dobře vidět a ta spousta lidí nás taky moc neuchvátila.

Zato potom jsme našli jeden úžasný vodopád Krampež, který byl sice menší, ale asi ne tolik známý, protože jsme ho měli jen pro sebe, konečně! Tady jsem se hecla i já a protože svítilo sluníčko, konečně jsem se nechala zlákat a ve vodopádu se také vykoupala, byl to skvělý pocit 🙂 Mimochodem, na Slovinsku jsme viděli víc hadů než na celé Srí Lance, tak si na ně dávejte pozor.

Dalším vodopádem byl Peričnik který byl jedinečný tím, že se dá projít za ním a v době, kdy jsme u něj byli my byl i krásně silný a byl to opravdu zážitek. Tím, že k němu vede od auta krátká cesta, bylo tu i dost lidí, ale ne nic dramatického.

Vodopád Virje byl naším posledním vodopádem na Slovinsku a líbil se hlavně Davidovi, mně přišel tak nějak kýčovitý asi proto, že takovéhle vodopády znám z obrazů, které mívaly po bytě mé babičky 😀

Na večer jsme se přesunuli směr Bovec, kde jsme si na další den zarezervovali Ziplinuuu.

9. a tedy poslední celý den na Slovinsku jsme začali Ziplinou v horách. I přes počáteční strach jsme si to moc užili, byl to skvělý zážitek 🙂

Později jsme se pokoušeli najít místo kde pramení Soča, tu jsme nenašli, ale i tak jsme viděli krásné výhledy 😀

Následoval přesun k jezeru Jasen a loučení se Slovinskem.

Výdaje najdete zde:
206 eur = vstupy, parkování, dálniční známky
1036 Kč = jedna noc u Bledu přes airbnb
3000 Kč = jídlo
5200 Kč = benzín je brán odhadem dle najetých kilometrů, jednotlivé částky jsme si bohužel nezaznamenávali

Celkem nás tedy 9 dní na Slovinsku i s cestou zpět vyšlo na přibližně 14 360 pro dvě osoby 🙂

Slovinsko – 5., 6. a 7. den

5. den našeho roadtripu po Slovinsku jsme si přivstali a hned na otevíračku dorazili k soutěsce Vintgar. Vstup za osobu vyjde na 4 eura. Ještě než jsme vůbec do soutěsky vstoupili, zarazil nás neskutečně protivný přístup starého hlídače parkoviště, který nás jak malé děti vyhuboval za to, že jsme se postavili na místo vedle auta, které už na parkovišti stálo. Po výbuchu vzteku nás dědula vrátil zpět na začátek cesty a krokem jsme museli jet za ním, až nás dovedl přesně na stejné místo kde jsme stáli a dokonce nám i zakázal zajet autem pozadu, museli jsme popředu 😀 No, hrozné a úplně zbytečné divadlo, které jsme si mohli všichni ušetřit, kdyby si pán nemyslel že je velitelem zeměkoule.

Teď ale k soutěsce! 😀 Celkově jsme byli na Slovinsku ve dvou a i přesto že se na Vintgar určitě vyplatí jít, druhá méně známá soutěska o které budu mluvit později se nám líbila přeci jen o něco víc. Rozhodně ale neváhejte a přivstaňte si – vycházeli jsme jen s jednou další rodinou a cestou zpět jsme se už prodírali přes obrovské masy turistů.

Dále naše cesta vedla ke slavnému jezeru Bled. Dalo se to čekat, ale i tak to napíšu – těch turistů! 😀 Zaparkovat auto je velké umění, všude samé auto. Bled je ale nádherný 🙂 Dnešní den se nesl ve znamení bledských vyhlídek. Na mapách jich najdete asi pět. Začali jsme na té nejméně náročné, tedy té nejnižší. Lidí tu bylo opravdu mraky a tak jsme si udělali jen pár fotek a pokračovali dál. Nic extrémně náročného to nebylo, takže neváhejte a určitě se vydejte i dál, mimo ty mainstreamové, nebudete litovat, výhledy jsou kouzelné.

Po bledském vyhlídkování jsme se uchýlili na ubytko (jedna noc přes Airbnb), protože přeci jen už jsme se po pár dnech chtěli pořádně vysprchovat 😀 Večer jsme se ještě vrátili na večeři a procházkou u Bledu.

Přeci jsme nemohli vynechat lodičkování a klasické insta fotky v rybářské loďce 😀 6. den jsme se tedy uprostřed poledne vydali lodičkou (15 eur/h) do samého středu, kde na nás čekal ostrůvek s kostelíkem. Cesta se dá v pohodě za hodinku zvládnout.

A protože už bylo dost lidí, byl čas se přesunou k druhému nejznámějšímu Slovinskému jezeru – jezero Bohinj. No, s parkováním to ani tady není lepší, ale lidí je o poznání méně. Pokud se tedy nenacházíte před sochou kozla, to je něco jiného 😀

Na noc jsme si našli místo s loukami a nedalekým lesíkem, kde jsme si mysleli že v klidu zůstaneme sami. Na noc se k nám ale přidaly asi 3 další auta, takže jsme se dozvěděli, jak skvěle se dá na Slovinsku provádět paragliding 😀

7. Den mě (tak jako snad na každé cestě) skolila menší teplota a jelikož se nám dny krátili, náš výstup na Triglav – nejvyšší horu Slovinska (haha), jsme se rozhodli odložit na jindy. No fajn, taky tomu přispěla spolužačka která mě vystrašila tím, jaké vybavení s sebou na vrchol měli. No, v každém případě jsme se rozhodli si dát menší procházku vedoucí cestou na Triglav k Černému jezeru (Črno jezero). Pohodový výšlap jsme trochu podcenili a dali si dost strmé asi tří hodinové stoupání, nevadí. Jezírko schované v lesích za to stálo 🙂 Lidí tu s námi bylo pár a první otužilci se neváhali v jezeře vykoupat. Když říkám otužilci, myslím fakt otužilce. Jezírko nemělo víc jak 5 stupňů. Parkování pod trasou nás stálo 6 eur.

Jelikož nás lákal lesík na místě, kde jsme strávili noc na 7. den, museli jsme se k místu vrátit a ukazatele k vodopádu prověřit. Vyžíváme se totiž v osamělých vodopádech které jsou jen pro nás dva 🙂 To víte že jsme u něj nebyli sami, připojilo se k nám totiž asi 20 lidí, kteří zde absolvovali canyoning!

Ani tady ale nebyla voda o moc teplejší a tak jsem si oproti Davidovi, který do vodopádu neváhal hupsnout, udělala fotku a potom, co mi během tří vteřin promrzly nohy na kost utíkala do tepla ručníku.

Na večer jsme se jako pravidelně přesunuli poblíž míst, kde na nás ráno čekalo další dobrodružství 🙂

Slovinsko – 2., 3. a 4. den

2. den jsme se probudili s výhledem na Bloško jezero, které jsme za pár minut okusili na vlastní kůži a dali si raní koupel, která byla pořádně ledová! Asi tak jako všechna voda, která se na Slovinsku nachází 😀

Po snídani jsme se vydaly ke starému kostelíku ze 12. – 14. století – Cerkev sv Trojice. Potom jsme se vydali objet jiho-západní cíp Slovinska, který se nachází na hranici s Chorvatskem a taky si jako v Chorvatsku připadáte!

Navštívili jsme například pláž v Koper, prošli se v okolí plaží v Izole a moc nás uchvátila Moon bay, ve které jsme se nakonec i vykoupali. Navigace vás dovede k obrovskému útesu, ze kterého musíte následně sejít až dolu k oblázkové pláži. Zátoka byla moc krásná, daleko od přímořských městeček a moře super příjemné, přišlo mi dokonce že o trochu míň slané, což mi velmi vyhovovalo 😀

Procházka po Pirani jsme si nechali na podvečer – nejdřív jsme si na náměstí užili pár dortíčků a káviček a potom si prošli promenádu u moře při západu slunce 😀 Piraň je takové klasické přímořské městečko, které znáte z Itálie, Chorvatska a podobných destinací. Já bych nejraději utekla do hor, zato David si taková místečka užívá 😀

Na 3. den jsme si naplánovali rtuťové doly – Anthony’s Shaft Mining Museum. Prohlídka je velmi zajímavá a zvládla jsem ji i já se strachem z pavouků a klaustrofobií  😀 Vstupné bylo 10 eur na osobu a určitě moc doporučujeme, dozvíte se spoustu zajímavostí.

Později jsme přejeli k Velké Planině a prošli se v jejím okolí abychom věděli, kudy se k lanovce další den dostaneme. Celý den nám pršelo a tak jsme šli na krátkou procházku plnou mlhy a večer zakončili v mekáči (jo, stydím se 😀 ) abychom dobili všechny potřebné propriety.

Většina 4. dne byla věnovaná Veliké Planině, což byl naprosto úžasný  zážitek. Jedná se o krajinu plnou krav, kde jsou tradiční vesničky, domky, sousta tras na tůry a neskutečně výborné mléčné výrobky. Celý ten klid a přírodu jsme si moc užili 🙂 U místních si můžete dát čerstvé sýry, mléko, nebo třeba pálenku z bylin. Zpáteční jízda lanovkou vás vyjde na 17 eur za osobu a velmi se vyplatí si přivstat, když jsme se kolem druhé odpolední vraceli, valily se sem masy turistů.

Později odpoledne jsme se vydali do Logar Valley, kde se platí vstup 7 eur za auto a můžete si vesničku projet. Samotná vesnice nás neokouzlila tolik jako cesta k ní (říkal David, já to prospala 😀 ), nejzajímavější byl asi vodopád Rinka nacházející se úplně na konci trasy, většina míst z mapky byly pouze ubytování a restaurace. U Rinky se nachází i takové menší Orlí hnízdo s výhledem na vodopád.

Slovinsko – základní informace a 1. den

Často se mě lidi ptají, jak se mi dané místo líbilo, případně které z míst, co jsem navštívila, se mi líbilo nejvíce. Nemůžu říct, že Slovinsko je místo, které se mi líbilo nejvíce (je tolik míst která jsme ještě neviděli!) určitě ale můžu říct, že je to místo, na které bych se chtěla vracet. Možná je to tím, že je na Slovinsku příroda podobná té naší, protože jsme si tam připadali moc hezky a uvolněně.

Slovinsko pro nás bylo i z jiných důvodů jedinečné – kromě jedné noci jsme celou dobu spali a vařili v autě. Byl to super zážitek, ráno jsme byli nuceni vyjet brzo, takže jsme si Slovinsko užili naplno a bez davů lidí. Většinou jsme totiž dost „líní“ a užíváme si na cestách to, že máme čas jen pro sebe a nikam nemusíme spěchat 🙂 Takhle jsme si užívali sebe, obklopení nádhernou přírodou a rozhodně se brzy vrátíme 🙂

Z našeho kombíku jsem tedy udělala obývák, ložnici a kuchyň v jednom 😀 Bylo to velké dobrodrůžo, každý den řešit místa, kde zaparkujeme na noc, kde uvaříme, kde se „vysprchujeme“ 😀 Navíc jsme si byli tak nějak blíž, jen my dva 🙂 Se spaním nám dost pomohla aplikace Park4night, kde najdete tipy občas i s fotkami na většinou hezky zastrčená místa.

Jídlo jsem si vařili sami – něco jsme měli nakoupené, něco po cestě dokupovali, občas si udělali MANU.. Hlavní jídla jsme si ale vařili na vařiči, který jsme měli s sebou a dalo se to úplně v klidu a pohodlí zvládnout. Plynová bomba nám na 10 dní krásně vystačila a bylo super cítit tu svobodu a pocit, že vás neomezují otevírací doby obchodů, můžete být u jídla klidně v pyžamu a zachumlaní ve spacáku .. 🙂

Na Slovinsku jsme byli začátkem září a počasí bylo naprosto úžasné (nesnáším na chození obrovská vedra) – přes odpoledne bylo krásně slunečno a mohli jsme chodit v tričku, někdy byly dny i na šaty, oproti tomu rána už byla trochu studená – na soft shellovou bundu akorát.

Itinerář s tipy na místa přikládám! 🙂

Ještě než dojedete do Slovinska, musíte si koupit dálniční známky – Rakouskou (na deset dní za 10 eur) a Slovinskou (na sedm dní 15 eur) – nám to vyšlo akorát, ze Slovinska jsme se vraceli mimo dálnice.

Před oficiálním prvním dnem jsme dojeli do Trojane, kde jsme si museli koupit slavné koblížky. Podle nás tedy byly jen obrovské, jinak cutnaly jako koblížky, které známe. K snídani ale bodly! 🙂

1. Den jsme se brzy ráno vydali na vyhlídku Reber (najdete jí přes Mapy.cz). Nahoře jsme si užili nádherné výhledy s mléčnou mlhou která zahalovala nádhernou přírodu před námi a taky jsme se tu potkali s místním pánem. Když jsme z vyhlídky odcházeli, šli jsme se zapsat do knihy návštěv a zjistili, že daný pán vyhlídku navštěvuje každé ráno, nevynechal v knize ani jeden den 🙂

Dále naše cesty vedly do hlavního města – Lublaně. Za 4 eura jsme se svezli lanovkou na hrad, kde se všechno platilo a všude byly mraky lidí, tam už by mě nikdo znovu nedostal 😀 Procházka městem je ale hezká, nevynechejte Dračí most, nebo třeba hipsterskou část s názevem Metelkovo, kde najdete všemožné bizarní instalace 😀

Směrem na jih jsme potom vyrazili k Postojna cave, tedy turistické jeskyni s příšerným vstupným, které David miluje 😀 Této jeskyni se muselo nechat to, že byla trochu zajímavější než ostatní – kus cesty vás veze vláček, takže jsme si připadali jako v Gringotově bance 😀

Po jeskyních jsme před zavíračkou stihli Predjama castle (hrad ve skále) s audio průvodcem, který rozhodně doporučujeme, bylo to velmi poutavé a samostatná prohlídka byla osvobozující – když totiž musíme jít s živým průvodcem, radši dovnitř nejdeme, ani jeden s z nás se v tom nijak nevyžívá 😀

Vstupné do jeskyně a hradu vyšlo na 35 eur za osobu (26 eur pak samotné jeskyně).

Večer jsme plánovali přespání u jezera Cerknica, na místě jsme ale zjistili, že je jezero vesměs vyschlé a moc pěkných výhledů jsme nenašli a tak jsme pokračovali dál. Po cestě jsme objevili jezero Bloško u kterého jsme nakonec přespali.

Pokračování roadtripu po Slovinsku najdete v následujících článcích 🙂

 

Černobyl

Návštěva Černobylu pro nás byla hlavním důvodem, proč na Ukrajinu jet. Bylo to pro mě místo o kterém mi všichni říkali jak je to nebezpečné, jak by se báli tam jet a tak jsem se o tomto místu chtěla dozvědět více. Samozřejmě jsme si nenechali namluvit žádné příšerné scénáře, ale o prohlídkách si načetli spoustu věcí a potom se rozhodli vyrazit. Vždycky mě moc lákala tahle „post apokalyptická“ atmosféra, kterou jsem viděla ve filmech a četla o ní, bohužel to ale v Černobylu není úplně daleko od pravdy.

Samotnou prohlídku jsme si vybrali u „dočernobylu.cz“, kteří měli nejpřehlednější webovky a fajn cenu – 99 eur/osobu/jednodenní prohlídka. Když jsem na jejich stránky koukala dnes, cenu jsem viděla rovnou v českých korunách a o trochu dražší. Jedná se o Ukrajinskou společnost, ale celou komunikaci před prohlídkou s vámi řeší česká zákaznická podpora, která je naprosto jedinečná a přesně takhle by podle mě zákaznická podpora fungovat měla. Jednou za čas dokonce pořádají prohlídky i v českém jazyce. Prohlídku jsem rezervovala přibližně měsíc před termínem. Přes ukrajinské úřady se pravděpodobně musí žádat o potvrzení ke vstupu, tak si rezervaci nenechte na poslední chvíli, nebo si jako naši kamarádi připlatíte za urychlení. Společnosti zadáte samotná data a o potvrzení a všechno ostatní se postará sama. Mailem nám přišly všechny důležité informace a personál byl milý už od samotného začátku.

V den prohlídky jsme bez problémů dorazili na domluvené místo, všichni nás mile přivítali a k Černobylu i během celé prohlídky jsme jezdili pohodlnou dodávkou. Ke čtení jsme dostali roztomilé české noviny s informacemi o Černobylu. Cesta trvala přibližně dvě hodiny, a tak jsme stihli zkouknout část dokumentu o havárii.

Než jsme vůbec do areálu vešli, museli jsme projít asi dvě kontroly s pasy. Program byl přibližně daný, ale nebyl problém se na čemkoliv domluvit, hodně záleží na průvodci. My jsme po příjezdu stihli projít Pripjať – lunapark s ruským kolem, centrální náměstí, hotel Polissia, kulturní dům Energetik, kino, hudební školu, základní školu, školku, vyhlášenou kavárnu, samotný reaktorem v sarkofágu a radar Duhu.

Průvodkyně nám během prohlídky ukazovala všechny různé zajímavosti a celkově jsme byli s prohlídkou moc spokojení 🙂 Na konci jsme dokonce jako dárek dostali trička a pohledy, což byl milý marketingový trik.

Prohlídka pro mě byla hodně obohacující, byla spoustu věcí, které jsme o havárii nevěděli. Převážně to, co vláda všechno udělala, nebo tedy spíše neudělala a lidem neřekla. Tradující se domněnky lidí, jak je tato návštěva nebezpečná, se vyvrátily po tom, co jsme zjistili základní informace a to, jak bylo místo celé vyčištěné a následně jsme si to sami dozimetrem ověřili. Při jedné prohlídce Černobylu jste vystaveni přibližně stejnému množství radioaktivity jako při zaoceánském letu.

Atmosféra místa je silná, nečekejte ale, že tu budete sami se svou skupinkou, po cestě potkáte několik dalších mas lidí. Návštěvy v Černobylu jsou dost velkou turistickou záležitostí, urbex provedlo už statisíce lidí před vámi 😀

Místa s fotkami zde:

Lunapark s ruským kolem

Centrální náměstí

Kino

Vyhlášená kavárna

Bazén

Škola

Školka

Duha

Kyjev

Na Ukrajinu už se chystáme dlouho, byla to jedna z Davidovo vysněných destinacích. Mysleli jsme si, že budou letenky stát přes tři tisíce a tak jsme se jednou jen tak ze zvědavosti podívali a zjistili jsme, že se dají sehnat už od 600 – 700 kč z Vratislavy, takže jsme neváhali, sehnali partu a vyrazili 🙂

Kyjev je příjemné město s levným jídlem a spoustou klubů s karaoke, ale o tom se tu raději rozepisovat nebudu 😀 Letiště jsou u Kyjeva hned tři, my jsme přiletěli na Boryspil, což je asi 30 kilometrů od centra. Ubytování se nám vyplatilo přes airbnb, kde nás 3 noci v hezkém velkém bytě stály v přepočtu přibližně 600 kč na osobu.

Pokud se vám nechce cestovat po městě busem (který teda vyjde fakt příjemně), obejvte kouzlo kyjevského Uberu, který je tu super levný.

Ceny jídla jsou tu přibližně stejné, většinou ale levnější, takže se klidně můžete najíst ve výborných restauracích.

V Kyjevě je téměř na každém kroku památník, tudíž jsme na našich procházkách Kyjevem míjeli ty a sem tam nějaký ten chrám, že.

A co přesně jsme viděli? 🙂

Černobylské muzeum které je hezky zpracované, plné předmětů, ukázek a vzpomínek. Určitě zajděte, vstup je navíc jen 20 UAH.

Chrám svatého Ondřeje

Chrám svatého Michala, do kterého je vstup zdarma, tak toho využijte a nakoukněte, stojí to za to 🙂

Chrám svaté Žofie

Friendship of Nations Arch

Ubytovaní jsme byli kousek od Náměstí nezávislosti, na kterém bylo večer dost rušno, což nám nevadilo, jen vzniklo jedno ponaučení – držte se dál od kombinace karaoke barů a ukrajinské vodky! 😀

Zoloti vorota, která v 11. století sloužila jako vstup do města byla v době naší návštěvy zavřená, tak jsme se alespoň podívali z přilehlého parčíku.

K Domu s chimérami nás nechtěli pustit, nevíme z jakého důvodu, ale k domu byly zátarasy a skrz ně mohli projít pouze lidé přes kontrolu. Když jsme chtěli předkládat pasy ke kontrole, pán nás vyhodil s tím, že pokud neumíme ukrajinsky tak nám nerozumí a tudíž nemůžeme projít. Takže velmi vstřícný přístup 😀 Každopádně jsme se podívali alespoň přes mříže 😀

Já a maso to asi víte že nejde úplně dohromady, ale burgery ve Star burger!! Můj bože to bylo něco skvělého 😀 Do této restaurace jsme se vrátili ještě dvakrát a já se i tak mohla ujíst! 😀

Na příště jsme si nechali The Motherland Monument, Kyjevskopečerskou lávru a ukrajinskou restauraci BARVY.

V příštím článku vám ukážeme Černobyl a napovíme, jak se tam dostat 🙂

 

Mallorca

Jak praví strýček google, Mallorca je jedním z baleárských ostrovů a zároveň největším ostrovem náležícím Španělsku. Pro mě pak hlavně místo, kde jsem prožila část dobrodružství léta 2018, které pro mě bylo dost rozmanité. Na Mallorce jsem strávila celkem 3 týdny, z čehož týden tvořilo dobrovolničení, poznávání místních a pozorování hvězd na farmě vzdálené daleko od civilizace a 2 týdny cestování po celém ostrově.

Let na Mallorcu trvá okolo dvou hodin (záleží odkud letíte), přímý spoj se dá sehnat levně z německých letišť. Pokud chcete na Mallorce cestovat, je dost výhodné si půjčit auto – vyjde vás to levněji než MHD (pokud jste alespoň dva) a jste pánem svého času 🙂 Jinak jsou na Mallorce 3 trasy vlaku a síť autobusů pokrývající téměř celý ostrov.

Ostrov je neskutečně rozmanitý a tak si dobře vybírejte místo, kde se ubytujete. Střed ostrova je bydlištěm místních, kteří povětšinou bydlí ve „fincách“ – u nás by to bylo něco jako statek / farma. Pobřeží je plné turistických letovisek která se liší jen tím, jak moc velké rušno tam je. Jedno je ovšem všude stejné a to problém s parkováním a úzkými uličkami. Hlavní silnice jsou ve výborném stavu, pozor si ale dejte na všechny silnice a uličky mimo, které jsou většinou kamenité a nesmírně úzké.

Totální nutnost je na Mallorce ochutnání Paelly, což je španělské rizoto vařené z čerstvých surovin, kterého vám donesou celou pánev a Sangrie plná ovoce. Na své si tu přijdou hlavně milovníci mořských potvůrek 🙂

Místa, která jsem navštívila:

1.Palma de Mallorca – Přístavní a zároveň hlavní město Mallorcy plné španělských uliček, kaváren, zmrzliny a pomerančového džusu 🙂 Najdete tu spoustu obchodů, jídla a jako bonus moře, to nezní špatně, ne? Pro mě to bylo místo na jednodenní procházku, protože přeci jen mám radši místa mimo velké davy lidí, což je na Mallorce vcelku složité najít 😀 Nenechte si ujít zahrady – Jardines Hort del Rei a 14 metrový most poblíž zahrad, katedrálu – Catedrall de Mallorca a malinkou pláž, která je před palmskou pláží.

2. Inca – 3. největší město Mallorcy s nádhernými historickými uličkami a galerií na každém kroku. Inca je známá také kvůli obrovským trhům, na kterých najdete vše, na co si jen vzpomenete.

3. Colonia de Sant Jordi – První místo kde jsem byla ubytovaná v apartmánech a i přesto, že jsme bydleli kus od pláže, byl tu až nečekaný klid 😀

4. Platja d’es Dolç – Pláž poblíž našeho ubytování která byla úúplně narvaná lidmi, stejně jako většina pláží na Mallorce. Platja des Dolc je dlouhá pláž, které stála za to až kdesi v dáli a tam se bohužel nedalo koupat. Nevím zdá kvůli přílivu, ale moře bylo nejšpinavější, co jsem na celé Mallorce zažila.

5. Es Pontàs – Výhled na nádhernou skálu vystupující z moře, na kterou bych se mohla dívat hodiny. Neskutečná nádhera co příroda dokáže vytvořit.

6. Cala Mondragó – Pláž s krásně tyrkysovou vodou, kde je možné si celkem bezpečně skočit z menšího či většího útesy, jen pozor na medůzy.

7. Drach Caves – V těchto jeskyních se prý nachází největší jeskynní jezírko. Vstupné je 16 eur a podívaná je to pěkná, nicméně jde s vámi neskutečná masa lidí, do ruky dostanete letáček s výkladem a na konci prohlídky jste nahnáni na řady lavic, kde koukáte na ochestr na vodě. Pokud si odmyslíte ty davy lidí, moment je to krásný. Jestli bych sem ale šla znovu, o tom lehce pochybuji.

8. Cala Millor – Na této pláži jsme se byly pro její skvělé umístění podívat na východ slunce.

9. Cala Ratjada – Druhá oblast kde jsem byla na Mallorce ubytovaná. Ratjada je hodně turistická, ale to jsou bohužel všechna místa na pobřeží. Pokud máte lehké spaní, dejte si pozor na lokaci ubytování – my jsme si vybraly jedno které bylo zrovna vedle náměstí, na kterém se každý den pořádaly divoké párty. Víkendovými trhy jsme ovšem nepohrdly 🙂

10. Cala Gat – Naší oblíbenou pláží byla cala gat, která se nachází v zátoce na konci hlavní promenády vedoucí od přístavu. Na cestě bylo také možné navštívit jednu zastrčenou pláž, která není na mapě a možná právě proto jsme na ní nikdy nepotkaly více než dva lidi.

11. Cala Moll – Pláž plná turistů s výhledem na obrovské hotely. Sem by mě už bohužel dobrovolně nikdo nedostal.

12. Far de Capdepera – Maják s úzce klikatou cestou vedoucí na vrchol, ze které si můžete udělat příjemnou procházku. Na vrcholu vás mimo majáku překvapí ještě výhled na část ostrova vstupující do moře.

13. Cala Agulla – Toto místo bych zařadila na pozici nejvíce nacpané pláže na celém ostrově. Nepřeháním když říkám, že okolo našich ručníků nebylo místo ani metr 😀

14. Cala Mesquida – Půlka pláže byla pro nudisty a půlka pro lidi v plavkách. Tipuji že určitě neuhádnete kterou polovinu jsme si nevědomky vybrali 😀 V mobilu se jako kousek zdál vrcholek na pravé straně od pláže a tak jsme se v žabkách vydali pod poledním sluncem k ruinám s nádherným výhledem. Pohled to byl skvělý, ale nechoďte proboha v žabkách, byla to pěkná blbost 😀

15. Platja de Muro – Bílá pláž a voda jako na Maledivách, ale těch lidí!

16. Platja d’Alcanada – Tichá pláž s výhledem na maják a pár lidmi kempujícími hned u pláže, proč ne 🙂

17. Playa de Sant Joan – Jelikož už jsme měly plné zuby nacpaných pláží, vypravily jsme se na procházku o kousek dál a našly jsme tyhle krásné výhledy.

18. Carrer del Calvari – Cesta s 365 schody vedoucími k malému kostelíku s velkolepým výhledem hned vedle něj.

19. Playa del Port de Pollença – Pro mě asi nejkrásnější pláž na Mallorce. Pravděpodobně to bylo tím, že jsme ji zastihly poloprázdnou, jelikož bylo zataženo, ale ta atmosféra a výhled na hory v dáli… Nádhera 🙂

20. Mirador Es Colomer – Dechberoucí vyhlídka a jeden z mých nejsilnějších zážitků na Mallorce. Pro mě, v té době jako začínajícího řidiče byla cesta sem a následně na pláž jedna velká šílenost. Úzká silnice v horách s prudkými zatáčkami byla dost děsivá – nevím jestli jsem větší strach měla já, nebo teta sedící na sedadle vedle mě 😀 Autobusáci kteří tuhle cestu dali mají můj obrovský obdiv.

21. Platja de Formentor – Vzhledem k cestě která sem vede a davy turistů všude kolem mě pláž ani trochu neoslovila. A díky zkušenostem s místními cestami jsme s radostí oželely i výpravu k majáku Formentor 😀

22. Cala Molins – Pláž obklopená útesy, kde jsme viděly největší vlny a malé ráčky. Kvůli rozbouřenému moři které se majestátně tříštilo o skály bylo zakázané koupání. O to ale majestátnější pohled to byl.

23. Port de Sa Calobra – Z dálky vypadá jako přívětivá oblázková pláž, ale pozor na medůzy.

24. Torrent de Pareis – Pláž, která mě bohužel moc nenadchla. Zajímavý je ovšem přístup k ní, musíte jít totiž takovými úzkými tunely 🙂 Vykoupat se ale dá i na samotném začátku cesty, kde je jedna docela fajn pláž. Také je to jedno z mála míst, kde musíte platit za parkování.

25. Puig Major – Úžasná jezírka která mě naprosto okouzlila.

26. Deià – Město které mi bylo na Mallorce nejbližší. To ovšem nemůžu říct o jeho pláži Cala de Deià, která byla hodně narvaná. Lidi leželi i na obrovských kamenech, jen aby měli kousek místa.

27. Mirador de Ricardo Roca – Další nádherná vyhlídka tentokrát obohacená o malou rotundu, do které se dá vyšplhat 🙂

Mallorca je nádherné místo, které je bohužel hodně turistické a proto bych sem už jela stejně jako na Ibizu jen mimo sezónu.

Díky že jste se dočetli až sem! 🙂

 

 

 

 

 

Ibiza

Just give me one night in Ibizaaa. Takhle písnička mi v hlavě hraje pokaždé, když někdo řekne Ibiza. Ale o tom to dnes nebude 😀 Ráda bych se s vámi podělila o náš výlet na Ibizu, který jsme podnikli na přelomu dubna a května 2018.

Výletem na Ibizu jsme si chtěli dopředu vynahradit léto, které jsme s Davidem netrávili společně. A taky jsme si říkali, že by bylo fajn se trochu ohřát, když u nás se teprve sluníčko začínalo probouzet. Dalším důvodem proč Ibiza byla má láska k ostrůvkům a Španělsku.

Cesta
Délka cesty se odvíjí od aktuálních nabídek letů, přímý let z Prahy zatím žádná aerolinka nenabízí a tak jsme zvolili lowcost variantu, kdy jsme letěli z Norimberku do Manchesteru (2 hodiny) a z Manchestru na Ibizu (3 hodiny). Na Ibizu jsme dorazili v půl jedenácté večer a protože se nám nechtělo dávat spousty peněz za taxi, nastala naše první noc na letišti a čekání na otvíračku půjčovny aut.

Na letišti se dalo v pohodě přespat a do sedmi hodin (než se začaly otevírat půjčovny), byl na letišti naprostý klid. Ráno jsme si půjčili malého opela a vyrazili do hotelu. Většinou spíme přes airbnb, ale na baleárských ostrovech jsou ceny srovnatelné s hotely – pokud tedy nejedete úplně mimo sezónu.

Na Ibize jsme strávili 3 celé dny, plus 2 dny na cestách. Naším cílem bylo projet všechny pointy na mapce, takže objet celý ostrov (cca 120 kilometrů), protože nás hrozně lákaly všechny ty kouzelné útesy. To se ani nedá nijak popsat, to jsou prostě nádherné baleáry 🙂

Na náš celý výlet padla asi polovina nádrže, což není vůbec špatné na to, že jsme objeli celý ostrov 😀 Benzín tu stojí okolo 1,3 eur. Hlavní cesty jsou na baleárech hodně dobře udržované, ale jakmile z nich sjedete, je to velký adrenalin. Naťuklá a odřená auta jsou tu naprosto normální, jelikož jsou povětšinou cesty hrozně úzké a kamenité a taky protože španělé 😀 . No prostě všechno to, co fakt nechcete, když máte půjčené auto. Takže občas byla nejlepší varianta nechat auto na rozumném místě a zbytek dojít pěšky.

A teď už k místům, která jsme navštívili 🙂

1.Sant Antoni de Portmani – lokalita kde jsme byli ubytovaní. Bylo tu dost rušno, ale nic co by se nedalo přežít. Kolem moře se táhly dlouhatánské chodníky na procházky. Prostě klasické turistické letovisko, kterých jsou baleáry plné.

A dejte si pozor na vodu! Na Ibize se by se neměla pít voda z kohoutku. Možná že to je ten důvod, proč mi bylo polovinu Ibizy špatně, podívat se na google nás totiž napadlo až když bylo pozdě 😀

2. Cala Saladeta – neskutečně nádherné místo. Nevím jestli to bylo proto, že jsme poprvé viděli to nádherně tyrkysové moře nebo to, že jsme tu byli sami jen s pár rybáři, ale bylo to naprosto úžasné 🙂 Bouřka tomu na naší cestě po útesech dodala na romantice 😀

3. Cova de Can Marça – Klasické jeskyně z propagačních letáčků do kterých bych dobrovolně nikdy nešla, kdyby je David tak nemiloval 😀 Při vstupu do jeskyní se nám otevřel nádherný výhled na zátoku a taky začal foukat dost silný vítr. Jedinečnost jeskyní se skrývala v tom, že uvnitř bylo několik svítících tůněk a pro ještě nereálnější efekt i nasvícený umělý vodopádek s hudbou 😀

4. Cala Xarraca – Rozmanitá pláž s útesy a rybářskými domky.

5. Cala d’en Serra – Nádherná pláž v zátoce u které je budova se zakázaným přístupem ve které jsme nebyli, takže nevíme, že je tam spousta zajímavostí a uměleckých děl 😀

6. Cala de Sant Vincent – Pláž která je obklopená turistickým střediskem takže spoustou lidí a aut.

7. Iglesia del Puig de Missa – Návštěva kostela a procházka po městě.

8. Ibiza – Samotná Ibiza je celkem veliké město, kde jakmile sejdete z hlavní, nikdo nemluví anglicky 😀 Navštívili jsme zde katedrálu (Catedral de Santa María) a samozřejmě nějaké ty kavárny na čerstvé džusy, protože ty tu jsou fakt výborné 🙂

9. Cala Bassa – Vcelku zajímavá pláž se záhadnou cestou, kterou jsme nikdy nenašli, takže jsme sem došli docela zajímavým „lesem“ 😀 A první odvážlivci, kteří chytají bronz.

10. Cala Comte – Místo kde jsme se odvážili smočit nožky a pak si to zase rychle rozmysleli 😀

11. Cala d’Hort/Es Vedrà – Tady jsme naše objevování Ibizy ukončili a já jsem moc ráda za to, že to bylo tohle magické místo. Pláž d’Hort byla úplně narvaná lidmi i přesto, že voda byla fakt ledová. Když si ale vylezete o kousek výš, najdete místečko kde alespoň chvilku budete sami s výhledem na tenhle nádherný skalnatý ostrov.

Děkuju že čtete a taky za možnost cestovat po světě 🙂

 

 

 

Vysoké Tatry

Už dlouho jsme s bývalou spolužačkou z vysoké plánovaly nějaký společný výlet. V termínu jsme se konečně sešly, ale kam vyrazit? Jezírka a hory jsou prostě moje a tak jsou Tatry už dlouho mou vysněnou destinací. Tímhle směrem se ubíraly moje myšlenky ještě předtím, než mi Hanka napsala, že by dala Tatry, protože si potřebuje po prázdninovém lenošení trošku máknout. No tak myslím, že destinace je jasná 😀

Pár dní před odjezdem se k nám rozhodli přidat ještě dva kamarádi a my jsme mohli vyrazit na naši cestu autem bez předem daného plánu. Cílem bylo něco si vyšlápnout a pokochat se tou vší nádherou kolem nás.

Jelikož jsem neřídila já, cesta nám rychle ubíhala 😀 Při setmění jsme se stavěli v Salaši, kde si kluci nakoupili dobroty na snídani. Noc jsme strávili v Prešově, kde se k nám připojil další vrcholkový nadšenec.

1. Den
Probouzíme se do jemného deště a počasí hlásí dost nehezké bouřky s deštěm. Hmm to nám to ale pěkně začíná. Balíme tedy dostatek suchého oblečení a vyrážíme. Pod podmínkou vidění několika ples kývám na trasu začínající u Štrbského plesa. Kluci se rozhodli pro mírnější výšlap s možnostmi brzkého návratu kvůli předpovědím.

Auto necháváme u Štrbského plesa za 5,5 eur na den a vyrážíme na trasu dlouhou 18 kilometrů. Co vám budu povídat, čekalo se samozřejmě hlavně na Aleše, jak jinak 😀 No dobře, čekalo se na mě ale to jen proto, že jsem chtěla skupinku jistit zezadu O:)

Výšlap to byl úžasný, zabral nám přibližně 7 hodin, cesta byla velmi rozmanitá, šutrů bylo po cestě dost a nějaké ty řetězy jsme taky museli zdolat. Ovšem za příslibem dalších nádherných výhledů na plesa jsme s úsměvem (nebo zoufalým smíchem když se přede mnou z mlhy vynořil další vrcholek) celou cestu ušli bez újmy na zdraví a neskutečně jsem si to užila. Naštěstí se i počasí umoudřilo a část cesty zpět už jsme šli s jasnou oblohou.

Zaslouženou odměnou nám byla koupel v Kalamenech, kde se nachází termální pramen. Koupání je úplně skvělé, ovšem přemluvit se vylézt ven do zimy je úkol nelehký 😀

2. Den
Po večerním blbnutí u stolních her (a slivovice) se budíme v Žilině. Kluci pro nás už chystají další výšlap. Hanča sotva sejde schody a nadává, že do pohorek už rozhodně nevleze. Já jsem rozlámaná tak příjemně, jako bych si den předtím zacvičila (to je pocit který jsem hodně dlouho neměla 😀 ). Vymýšlíme tedy nějakou schůdnou alternativu jak uspokojit obě strany.

V neustávajícím dešti dojedeme k vrcholu Chleb kde si kluci dají výšlap a my se nahoru vyvezeme lanovkou. Venku je neskutečná zima a já svého rozhodnutí jet lanovkou vůbec nelituji. Zpáteční jízdenka na lanovku je za 11,5 eur na osobu. Cestou přes mlhu nic nevidíme, a i přes několik vrstev v kabince mrzneme (na internetu ale vypadá výhled fakt skvěle 🙂 ). Když tu se z mlhy před námi vynoří restaurace a my jsme zachráněné 😀 Aby nám to čekání na chlapce rychle ubíhalo, dávám si své první Bryndzové halušky na Slovensku. Než se nadějeme, kluci už jsou tady, celí totálně promoklí a zpocení. Vážně to všichni vyšli do hodiny?! S větou že by se nám ten kopec asi moc nezamlouval si spokojeně dojídám halušky a koukám na deštivou terasu.

Zpáteční cesta je další desetiminutová jízda s klepajícími se zuby. Dole už na nás ale čeká auto kde si zatopíme a za chvíli přibíhá první mokrý šílenec. Kopec seběhli všichni do 25 minut. Jo, s těmahle blázny jsem se dobrovolně rozhodla jít  na výšlap 😀

Neuhádnete co nás za odměnu čeká 😀 I tento večer se vracíme zpět do Kalamen a posilněni tatranským čajem bez kterého přece nemůžeme opustit Slovensko trávíme asi 3 hodiny v teplém pramenu. Noc jsme všichni čtyři strávili v autě protože na hrdinské činy nebylo v té zimě ani pomyšlení.

Slovensko mě moc nadchlo a už se nemůžu dočkat až se vrátím!